Článek
V jednom z případů, které Mgr. Holá řešila, byla matce formálně svěřena výlučná péče o čtyřměsíčního syna. Otec však dostal rozsáhlé právo na styk s přespáváním, což znamenalo, že dítě trávilo několik dní v týdnu mimo svůj primární domov. Matka odešla od otce kvůli domácímu násilí a dohodu podepsala pod psychickým tlakem. Dnes, když jsou dítěti tři roky, trpí vývojovými problémy. Psychologové upozorňují, že střídání domácností v tak nízkém věku může narušit citovou vazbu dítěte a vést k dlouhodobým psychickým obtížím.
Další případ ukazuje, že soudy často neberou v úvahu závažná rizika. Matka dvouměsíčního kojence opustila partnera kvůli psychickému násilí a jeho závislosti na alkoholu a lécích. Přestože předložila důkazy o jeho problémech, soud rozhodl o střídavé péči. Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) se od případu distancoval s tvrzením, že není kompetentní posuzovat otázky domácího násilí.
Rozhodování soudů se tak často řídí formálním přístupem, který preferuje rovnost rodičů před bezpečím dítěte. Ústavní soud navíc v roce 2022 svým rozhodnutím prakticky odstranil většinu překážek pro střídavou péči, což ještě více ztížilo možnost ochránit děti před nevhodnými podmínkami.
Soudy musí brát vážně důkazy o násilí a závislostech
Odborníci se shodují, že střídavá péče nesmí být automatickým řešením, ale musí se přizpůsobit konkrétní situaci dítěte. Každé rozhodnutí by proto mělo být podloženo odborným vyšetřením, které posoudí dopad střídavé péče na dítě. Pokud existují důkazy o domácím násilí nebo závislostech, soudy by měly mít povinnost tyto skutečnosti zohlednit a státní instituce by měly aktivně chránit děti a ne pouze formalisticky posuzovat práva rodičů.
Střídavá péče může být v mnoha případech přínosná, ale nesmí se stávat automatickým pravidlem na úkor zájmu dětí. Pokud se soudy nebudou řídit skutečnými potřebami dítěte, může to vést k vážným psychickým a emocionálním důsledkům. Odborníci se shodují, že je načase změnit přístup a zajistit, aby rozhodování o střídavé péči bylo vždy v nejlepším zájmu dítěte – ne jen ve jménu rovnosti mezi rodiči.