Hlavní obsah

Duchové v různých koutech světa

Novinky, CK GO2

Duchové a mrtví jsou v různých kulturách oslavováni odlišně. Vietnamské vykopávání mrtvol, jemné prožitky ticha a stavba domku na indonéském Bali, noční piknik na hřbitově v Mexiku nebo australské pohřbívání. Dokážete se oprostit od zajetých norem a nahlédnout pod pokličku jiných kultur? Pokud ano, tento článek je přímo pro vás.

Foto: CK GO2

Svátek Día de los Muertos je na seznamu nehmotného dědictví lidstva UNESCO.

Článek

Vietnam a vykopávání mrtvol

Přesto, že tento zvyk ztrácí v posledních letech na popularitě, tak zejména na severu země se s ním stále můžete docela často setkat, pokud se rozhodnete severní Vietnam navštívit. Tamní rodiny dodnes věří, že po třech letech by se mělo mrtvé tělo příbuzného z hrobu exhumovat a kosti zvlášť vyjmout do vlastní schránky – takové mini rakve.

Většinou tuto práci dělají najmutí hrobníci během chladných, zimních nocí. Poté má nejstarší syn zemřelého za úkol očistit nejváženější část mrtvého, jeho lebku a uložit ji spolu se zbytkem kostí do nově připravené schránky. Tu poté rodina odveze na jiné „příjemnější“ místo, kde ji opět pohřbí.

Foto: Go2 s.r.o.

Ve Vietnamu lidé věří, že hřbitovy nejsou pro ducha zemřelého ideálním místem k odpočinku. Vadí jim „nečisté“ vlhké prostředí hřbitovů a tlející dřevo z původní rakve, a proto vybrané ostatky ukládají na nové místo.

Součástí celé akce jsou i oslavy, kam se sjedou příbuzní zemřelého a jeho památku opět všichni společně uctí. Čas a dobu vyjmutí zemřelého určuje najatý věštec a probíhá obvykle chladné, zimní noci. Věštec také určitě novou lokaci a další konkrétní věci týkající se přesunu zemřelého na nové místo.

Den ticha na Bali

Chystáte-li se na Bali v jarních měsících, můžete zažít na vlastní kůži Nyepi – den klidu. Nový rok dle balijského kalendáře začíná v odlišnou dobu, než ten náš a jeho oslavy jsou unikátním zážitkem. Samotné oslavy probíhají déle a dni ticha předchází různé jiné rituály. Nejznámější je asi rituál Melasti během kterého se očišťují posvátné předměty v chrámech Pura.

Následuje rituál Bhuta Yajna, jehož vrcholem je přehlídka papírových soch „Ogoh, Ogoh“ symbolizující negativní lidské vlastnosti a chování. Na závěr přehlídky každá balijská vesnice tyto démony spálí a symbolicky se od nich očistí.

Nyepi – den ticha, se koná na závěr šesti denních oslav. Zajímavostí však je, že během Nyepi jsou ovlivněni i turisté, kteří jsou povinni tento svátek dodržet. Během dne se nemluví, nevychází ven na ulici, a kromě policistů a záchranných složek nic nefunguje. Hlavním cílem tohoto dne je zklidnění a pročištění roztěkané mysli. Je to den klidu a sebereflexe s naprosto ojedinělým kouzlem.

Foto: Go2 s.r.o.

Když se rozzlobí duchové na Bali, nepomůže Vám ani stavební povolení

Duchovní svět hraje v životech obyvatel Bali mnohem důležitější roli, než se může na první pohled zdát. Pokud vám přišla omezení spojená se svátkem Nyepi zvláštní, pak věřte, že mrtví na Bali vás mohou nejen „umlčet“, ale taktéž mohou „promluvit“ i do konečné podoby vašeho bydlení.

Pokud si chcete na Bali postavit domek, musíte myslet kromě stavebního povolení od patřičného úřadu, i na spirituální svět. Nesmíte totiž rozzlobit duchy, kteří sídlí na daném pozemku či v jeho nejbližším okolí, což je ve svém důsledku mnohdy daleko důležitější, než samotné stavební povolení. V praxi to tedy znamená, že při stavbě domu musíte myslet na speciální uličku pro místního ducha, která musí vést v přesně dané vzdálenosti od stěn domu, umístění toalet co nejdále od sousedních chrámů a mnohem víc.

Někdy však nepomůže ani to nejdůkladnější územní plánování. Stačí, aby váš soused upozornil radu místních kněží, že stavba vašeho domu může rozzlobit jeho předky a jediným řešením bude zbudování přístupové cesty s okrasnou dřevěnou slavobránou přímo mezi vaším obývacím pokojem a ložnicí. Co na tom, že jste si svůj dům představovali úplně jinak, hlavní přece je, aby duchové byli spokojení.

Mexické oslavy mrtvých

Pokud se rozhodnete vypravit do Mexika na přelomu října a listopadu, poznáte, že místní obyvatelé slaví den mrtvých po svém. Svátek Día de los Muertos, který byl díky své výjimečnosti zařazen mimo jiné i na seznam „nehmotného dědictví lidstva“ UNESCO, není o truchlení a smutku, nýbrž všeobecného veselí. Podle aztécké tradice se 1. a 2. listopadu vracejí na náš svět duše mrtvých, aby si se svými přáteli a rodinou popovídali a ujistili je, že pro ně není třeba truchlit.

Foto: Go2 s.r.o.

Typickým znakem Día de los Muertos jsou pestrobarevná výzdoba a všudypřítomné oslavy. Mexičané v tyto dny připravují velkolepé hostiny, na nichž jsou podávána oblíbená jídla jejich zemřelých příbuzných, peče se sladký chléb ve tvaru kostí pan de muerto a připravují se cukrové lebky calaveritas. Tradicí je i vztyčení domácích oltářů, které bývají bohatě zdobeny oranžovými květy vystřiženými z barevného papíru, svícny, ovocem či hračkami a na jejichž nejvyšším stupni bývá umístěna fotka zesnulého.

Vrcholem oslav pak bývá noční piknik, který se odehrává většinou na hrobě nebožtíka, jež pro tento svátek ozdoben buď bílými či červenými květy (v závislosti na věku zesnulého). Mexické rodiny, včetně malých dětí, zde tráví hodováním a zpěvem prakticky celou noc, a když nad ránem odcházejí domů, věří, že byli svědky magického propojení světa živých a mrtvých.

Austrálie a pohřby původních obyvatel

Podle posledních průzkumů více jak osmdesát procent Australanů věří v nadpřirozené síly. V zemi evidentně stále mnoho domorodých duchů „působí“, protože mnoho z těchto projevů pochází od původní kultury a jejich obyvatel – Aboriginců. Tito původní obyvatelé mají propracovaný systém ve víru v duchy, který se samozřejmě promítá i do jejich pohřebních rituálů, jenž jsou dnes mixem původních zvyků a západního pohledu na pohřeb.

Tradičně některé skupiny Aboriginců pohřbívali své příbuzné ve dvou krocích. V prvním zemřelého nejprve vystavili holé přírodě – někde na vyvýšeném místě. Ponechali ho takto několik měsíců, než z tělesné schránky zbyly pouze kosti. Ty posléze nabarvili na červeno a ostatky pohřbili na jiné místo či k sobě domu. Dnes jsou tyto zvyky často spíše součástí klasického pohřbu „okořeněného“ o aboriginské tradice.

Tradičně některé skupiny Aboriginců pohřbívali své příbuzné ve dvou krocích. V prvním zemřelého nejprve vystavili holé přírodě – někde na vyvýšeném místě. Ponechali ho takto několik měsíců, než z tělesné schránky zbyly pouze kosti. Ty posléze nabarvili na červeno a ostatky pohřbili na jiné místo či k sobě domu. Dnes jsou tyto zvyky často spíše součástí klasického pohřbu „okořeněného“ o aboriginské tradice.

Láká vás netradiční návštěva některé z těchto zemí? Pokud ano, neváhejte a vydejte se poznávat cizí kultury s CK GO2, jejíž průvodci jsou specialisté na výše uvedené destinace a rádi vám pomohou naplánovat vaši jedinečnou dovolenou do posledních detailů.

Výběr článků

Načítám