Článek
Méně milé už bylo, že bez upozornění či zdůvodnění vyškrtli celý závěrečný odstavec mého textu, který se dotýkal i České televize. Normálně bych se tím příliš netrápil. Jenže mezitím se na sociálních sítích roztrhl pytel s podobným obsahem. „Odborný a mediální zločin,“ komentoval bývalý mluvčí ministra zdravotnictví Tomáše Julínka Tomáš Cikrt.
Žijeme v mimořádně vážné době, kdy se hraje o zdraví a životy mnohých z nás. Ale i o velké peníze. Nepodezírám apriori nikoho z ničeho, ale pobuřuje mě, jakým zbytečným překážkám a dezinformacím čelí lék, u nějž byly loni na jaře objeveny silné antivirové a protizánětlivé vlastnosti a jehož bezpečnost je prověřena třiceti lety bezproblémového používání.
Ano, ivermektin je antiparazitikum, což je jiná indikace než léčba covidu-19, ano, používá se dodnes i k léčení zvířat a v ČR není pro léčbu lidí registrován, a ano, stále chybí velká klinická studie, která by ho jednoznačně doporučila pro léčbu covidu.
Na druhé straně už existuje velké množství zkušeností z terénu, potvrzujících, že proti koronaviru funguje. Řadu z nich jsme zveřejnili, včetně slovenské lékařky Andrey Letovanské či brněnského lékaře Michala Rezka, který jako první u nás zkusil ivermektin nasadit svým pacientům. Žádný z nich nemluvil o ivermektinu jako o „zázračném léku“, pouze jako o léku, který v praxi funguje, nejlépe je-li aplikován v prvních dnech projevů symptomů nemoci. Přitom se vždy potvrdilo, že je pro pacienty bezpečný, což ve čtvrtek konečně konstatoval i český SÚKL.
Zdravý rozum by velel lék použít, protože když nemůže uškodit a je naděje, že pomůže, proč to s ním nezkusit? Zejména když patent na jeho výrobu dávno propadl a na trhu je množství stejně účinných a laciných generických léků. Ale tak to není. Většina významných českých lékařských kapacit totiž ivermektin nedoporučuje, a spolu se SÚKL by chtěly čekat měsíce na velkou a kvalitní studii, nejlépe z Oxfordu, která by vše rozhodla.
Mezitím ale u nás umírá s covidem každý týden na tisíc pacientů. Než bude na světě studie, která ještě ani v Oxfordu nezačala, budou na přístrojích bojovat o život tisíce a tisíce našich spoluobčanů, z nichž mnoho ve velkém utrpení zemře.
Co se to tu vlastně děje? Kde jsou ti stateční investigativní novináři, aby se pokusili proniknout do podstaty věci, místo aby se posmívali Právu a Novinkám za to, kolik místa věnují ivermektinu? Už mě ani nebaví hledat na takové otázky odpovědi, protože je nejspíš najdou ti, kteří hledají neexistující vazby mezi Právem a „flákancem“ Volným. Je mi jedno, že on občas používá argumenty vyčtené z našeho zpravodajství, aniž by nás citoval. Spíš mně vadí, že jeho pověst může ublížit jejich hodnověrnosti.
Jsem rád, že premiér Andrej Babiš pochopil, že si tento lék zaslouží dostat šanci. Rád bych věřil odhadu bratislavské primářky Andrey Letanovské, která 24. února řekla Právu, že po rozhovoru s ním by si troufla odhadnout, že ivermektin bude dostupný i v České republice.
Chybí mi už vyrovnat jen poslední dluh. Tím je ten zcenzurovaný závěr mé odpovědi redakci Newsroomu. Zní takto: Vážená kolegyně, doufám, že až se po čase ukáže, kolik lidí bylo vyléčeno díky ivermektinu, než se dostali na řadu k očkování, zamyslíte se nad tím, proč třeba Česká televize tomuto léku prakticky nevěnovala žádnou pozornost. Ujišťuji vás také, že bude-li třeba, popíšeme články o ivermektinu i další první strany Práva.