Článek
V první řadě je zřejmé, že turecký tisk celkem oprávněně píše a jásá, že Ankara dosáhla svého. Zvítězila v bitvě o uznání svých bezpečnostních nároků a obav z Kurdů. Už ani na severu Evropy jejich organizace PKK, kterou za teroristickou pokládá USA i EU, nenajde příliš zastání. O bojovnících YPG ani nemluvě.
Tak to je podle dohody uzavřené v Madridu mezi ministry zahraničí Finska, Turecka a Švédska za účasti generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga. Z ní také vyplývá další úspěch Turecka, které může zase čile obchodovat se Seveřany v oblasti zbrojních dodávek.
Dohoda o vydávání podezřelých z terorismu je další vítězství Ankary, která dosáhla svého. Nic na tom nemění upozornění Stoltenberga, že ujednání je povšechné a dosti obecné, žádné seznamy konkrétních jmen prý předané nebyly. Turecko může slavit.
Turecko souhlasí se vstupem Finska a Švédska do NATO
Celá kauza ještě není u konce, protože dohoda v principu a pozvání do aliance předchází přístupovému procesu, kdy musí krok schvalovat parlamenty všech členských zemí. V minulosti nebylo výjimkou, že to zabralo i rok, a nejen Turecko by mohlo zvážit, zda odhodlání nových kandidátských zemí neprověřit dalšími praktickými výzvami vyžadujícími reálné kroky.
Finsko a Švédsko získávají ochranu aliance, jejíž největší přínos je bezesporu jaderný deštník. Dokud jsou členy jaderné mocnosti, platí studenoválečná koncepce vzájemně zaručeného zničení. Její anglická zkratka je MAD, což je také výraz pro slovo „šílenství“, takže my všichni, kteří nechceme třetí světovou válku, ještě k tomu jadernou, můžeme doufat, že nikdo není tak šílený, aby nechal shořet náš svět v jaderném holokaustu.
Co se týká Ruska, to reagovalo už v květnu slovy prezidenta Putina, jehož citovala agentura Reuters následovně: „Co se týče rozšiřování (aliance), včetně nových členů Finska a Švédska, Rusko s těmito státy nemá žádný problém - žádný. V tomto smyslu tedy rozšíření zahrnující tyto dvě země nepřináší pro Rusko žádnou přímou hrozbu. Ale rozšíření vojenské infrastruktury na toto území by rozhodně vyvolalo naši odpověď“.
Finsko a Švédsko v NATO? Problém je jen rozšiřování infrastruktury, řekl Putin
I z toho vyplývá, že snad se nemusíme bát dalšího tlakování Papinova hrnce studené války, která se v jejím dalším podobenství dostává do příliš nebezpečného varu. V Moskvě si mohou říkat, že za prvé Švédy a Finy stojící mimo i v době po druhé světové válce motivovali k vstupu do NATO invazí na Ukrajinu sami, za druhé nejedná se o rozšíření na východ o bývalé země východní bloku a za třetí, stejně s tím nic nezmohou. Doufejme, že umírněná reakce vydrží.
Pokud někdo skutečně prohrál, jsou to Kurdové, které nejdřív hodily přes palubu po vítězství nad takzvaným Islámským státem USA, teď zase Seveřani. Celkově ale vyhráli ti, kteří zdůrazňují, že v mezinárodním vztazích vede realismus nad idealismem, protože státy nemají přátele, ale hlavně své zájmy. Jinak řečeno, pragmatismus vyhrává v dobách, kdy se láme chleba a doby jsou těžké, na což bychom i my měli pamatovat, neustále si to opakovat a v praxi podle toho konat.