Článek
Slova profesionála sarkasmu o nehoráznosti jsem si vypůjčil proto, že vystihují Polčákovo chování. Původním povoláním advokát, který už dvanáct let coby politik žije z veřejných peněz, se jal připravit pro obce kolem Vrbětic podklady pro vymáhání peněz od státu. Udělaly se nějaké výpočty a expertizy, nakonec ale nikoliv moc potřebné, protože mezitím vznikl zákon o odškodnění.
To Polčákovi nezabránilo, aby si řekl o dvě a půl procenta z více než tří set milionů přiznaných zákonem, schváleným v podstatě jednomyslně. Pohoršení zavládlo v některých obcích v rodném to Polčákově kraji Zlínském. Na začátku kauzy měl europoslanec ještě šanci vyjít s čistým štítem.
Inspirován možností hezkého výdělku na kupičku penízků vydělaných za dvanáct let v politice, nedržel se ale známého rčení o exkrementu, do nějž není dobré více šlapat, protože pak více smrdí. Takže na svém požadavku na pár hezkých, kulaťoučkých milionků z veřejného trval.
Opozice tepala Polčákův kšeft
Se zuřivostí indiána na válečné stezce se rozhořčil na nepřející novináře, nimrající se v nějakých těch drobných na přilepšenou. A měl recht! Vždyť on chudák byl jen od roku 2010 do roku 2017 poslanec a teď je teprve podruhé europoslanec. Copak si mohl našetřit dost? Copak nechápeme, jak mu bylo ublíženo?! Už tak mizernou situaci s nelibým odérem oportunistické nemorálnosti tím samozřejmě zhoršil, ale do propasti s odvahou sebevraha přesto skočil.
Naprostá pikanterie totiž byla, když se jal vysvětlovat, že by mu starostové postižených obcí prý klidně dali i deset procent z více než 300 milionů. Mohl si údajně říct i o dvacet pět procent. On však, lidumil od kosti, řekl si jen o dvě a půl procenta. Což je těch skoro osm milionů z peněz nás všech. Jeho jistě spravedlivé rozhořčení nad chováním nepřejících hyen ale vzalo rychle za své, když se do něj opřela nejen opozice, ale také vlastní.
Začněme opozicí. Podle očekávání nastoupilo ANO. Poslanec Nacher zameditoval, že to vypadá na peníze chtěné za lobbování zákona, za který nebylo ani potřeba lobbovat. Poslankyně Vildumetzová chtěla jednání v Poslanecké sněmovně, což vládní většina zarazila. Alena Gajdůšková, senátorka ČSSD za Zlínský kraj, si naivně myslela, že europoslanec svému rodnému kraji pomáhá zadarmo. Chudák Polčák, musí se litovat, to je jasné, vždyť to je samá nepřejícnost!
Opozice by ale asi tak nevadila, jenže ejhle, najednou ubohý Polčák zjistil, že se do něj pustili i vlastní. Najednou tedy seznal, že jako politik už odměnu nechce, stačí prý pro jeho tým. Načež ho za nenadálé prozření mohl šéf STAN a ministr vnitra Vít Rakušan pochválit slovy: „Považuji to za správné a jediné možné rozhodnutí.“
Rakušan dodal, že úspěchu „dosáhl Polčák primárně jako politik, ne jako advokát“. Shodl se tedy s Nacherem. S chválením správného a jediného možného rozhodnutí má ovšem už ministr Rakušan zkušenost, protože se mohl procvičit na případu exposlance Jana Farského.
Ten vymyslel, že se přihlásí na stipendium do USA, ještě k tomu na univerzitu nedosahující v žebříčku kvality naší Karlovy univerzity, takže mohl být doma, u nás. Pak si řekl, že voličům to pro jistotu neřekne, protože by třeba ani nemusel být zvolen. Pak se nechtěl vzdát mandátu s tím, že plat poslance bude posílat neziskovkám, které, jak víme, nevybíral náhodným losem se zavázanýma očima.
Farský sice nebyl tak nenasytný Otesánek jako Polčák, ale pro změnu mu trvalo velmi dlouho, než zjistil, jakýže to správný morální postoj vlastně má mít. Asi zapomněl, že ještě když byli pánové v opozici, pořád jsme poslouchali, jak bude politika s nimi a novou vládou lepší, transparentnější, k veřejným financím účelná a úsporná, a jak už zlí politici a boháči ze společného krajíce ukrajovat nebudou.
Doposud to ale vypadá tak, že zatímco největší vládní strana ODS si naštěstí dává setsakramentský pozor, aby se ukazovala a chovala jako nová, čistá a z devadesátek poučená, hnutí STAN nás kauzami svých členů zásobuje jak na běžícím páse. Vzpomeňme ještě kauzu kandidáta STAN na MPO Michalika, který se ale zas tak moc provinit nestihl, přesto se ministrem stát nemohl.
Uvidíme, kolik vyznavačů farskismu-polčákismu, jehož základní ideou je bafuňářství hledající malou domů, ještě STAN schovává za slibem nové a lepší politiky. Snad ne mnoho. Pro dobro STANu, ale hlavně nás všech.