Článek
Ještě před týdnem nemyslitelné se stalo skutkem. Nejen to, že ruský prezident Putin napadl Ukrajinu a na starém kontinentě zuří zase válka, ale také, že se západní země rozhodly odstřihnout Rusko od mezinárodního systému bankovních transakcí SWIFT.
Vypadá to dobře, efektivně, v duchu silných slov. Jenže není vše takové, jak to vypadá. Faktický dopad přijatého opatření je – mírně řečeno – minimální. Největší banky zůstaly bez úhony, obzvláště ty spojené s platbami za nerostné suroviny. A z těchto zdrojů pochází přibližně dvě třetiny příjmů státního rozpočtu Putinova Ruska.
Faktický efekt lze připodobnit k situaci, kdy by se řeklo, že budou sankce na Českou republiku, takže menší ústavy mají utrum, ale největší ústavy, v čele s Českou spořitelnou, ČSOB a Komerční bankou, mají volné pole. A tak se i stalo s Ruskem.
Ruská pobočka Sberbank podle stávajícího rozhodnutí může pokračovat, stejně jako Gazprombank. Důvod je evidentní, jedná se o hlavní finanční převody pro platby za ropu a zemní plyn. Jen zemní plyn je přitom pro Evropu důležitý v průměru skoro ze čtyřiceti procent, pro některé země Unie i z devadesáti.
Možné hospodářské dopady na peněženky občanů i sektory ekonomiky v čele s dopravou, energetikou a průmyslem, hrají evidentně prim před skutečně bolestivými sankcemi. Těmi by bylo ochromení právě těch bank, které jsou spojené například s Gazpromem.
EU odstřihne od SWIFT sedm ruských bank, Sberbank ušetřila
Pro to by ovšem musela být nejen politická odvaha vládnoucích politiků, ale také odvaha občanů se velmi a na dlouho uskromnit. Už teď jsme slyšeli varování, že by energie, včetně plynu, a pohonné látky mohly zdražit o dvojnásobek i více.
Po rozhodnutí o podobě vyřazení ze systému SWIFT si stěžovala litevská premiérka, přidal se i polský premiér. Podle něj je nepostihnutí bank spojených s vývozem ruských nerostných surovin neakceptovatelné, ale tím to zatím skončilo.
Pravda je, že zásah mimo sektor ruských nerostných surovin a s nimi spojených plateb vypadá jako znouzectnost. Stejně ale vzpomeňme případ Krymu nebo Íránu. Sankce se dařilo obcházet dlouhé roky, v případě Íránu i ty bankovní. Zatím nejviditelnější je tak propad rublu, což je dáno hlavně akcemi proti ruské centrální bance a jejím zahraničním devizám.
Kdyby ale líbivá, ovšem nepříliš účinná sankce související se SWIFT, o níž se mluvilo jako o sankci nukleární, přičemž se z ní stala petarda, byla jediným projevem reálného držení se při zdi, bylo by to ještě méně okaté než rozhodnutí nakonec neposkytnout Ukrajině stíhačky.
Zatímco ještě v pondělí ukrajinská oficiální místa oznamovala, že si její piloti stíhačky přeberou, v úterý se ukázalo, že nikoliv, protože se členské země EU a NATO bojí zapletení do konfliktu a třetí světové války. Více zde.
Je zřejmé, že nejviditelnější sankce jsou zatím slovní, tedy více se mluví, než dělá s reálným dopadem. Vylučování ze sportovních a mezinárodních soutěží, maximálně tak dodávky zbraní, ale jinak se skutečně oboustranně bolestivé sankce nekonají. A válka a utrpení zatím zuří dál.
Odstřižení od SWIFT jen pro sedm bank? Česko bude chtít další sankce, řekl Fiala
Podle posledních informací se přitom už Rusku podařilo vytvořit pozemní most na Krym. Snad jediná pozitivní zpráva týdne je, že se na čtvrtek 3. března chystají další mírové rozhovory. Ukrajinu ovšem solidarita a slovní podpora stěží zachrání před Putinovou armádou.
Je to nepříjemná pravda, ale analyticky se to tak jeví. Na svět bychom se měli dívat jako na takový, jaký je, nikoliv jako na takový, jaký bychom ho chtěli mít. Případně se za ten, který bychom chtěli mít, musí bojovat, i s přijetím všech možných bolestivých nevýhod po zralé analýze všeho, co by se muselo obětovat a snášet.