Pohledem Thomase Kulidakise: Rozdíl mezi Fialovým a Babišovým Čau, lidi

Píšu to, protože novopečený předseda vlády Fiala se ve spolupráci se svým týmem čerstvě vytasil se svou verzí teď už zlidovělého pořadu expremiéra Andreje Babiše, který nás i po svém konci v čele vlády obšťastňuje vyprávěním v Čau, lidi. Není se co divit, že ODS po osvědčeném receptu sáhla, protože jestli něco Babišův PR tým opravdu uměl a umí, je to politický marketing.

Když tedy v ODS sáhli po osvědčeném konceptu, zachovali se čistě pragmaticky, protože kdo umí, ten umí a není ostuda inspirovat se. Jelikož si při plánování projevu k národu bylo okolí premiéra evidentně vědomo, že když dva dělají totéž, není a nemusí to být vždy totéž, můžeme hodnotit uměleckou, tedy dojmovou i obsahovou stránku Fialova poselství.

Co se týká provedení, už samotný název Otázky a odpovědi z Kramářovy vily nás předem připravil na to, že lidovku k pobavení na způsob Babiše čekat nemůžeme. Místo toho vystoupil Fiala v obleku, s knihovnou, slušivě, seriózně, zkrátka tak, aby vše vypadalo státnicky a uvážlivě. Je to typ ostatně politika, který vsadil na klidnou sílu, což byl také háv, který se ODS pod Fialovým vedením doposud snažila vepsat coby svou charakteristiku do srdce i mysli lidu.

Proti tomu žádná, jen bude zajímavé sledovat, jestli Fialův tým nečeká podobný osud jako politiky, kteří už předtím sázeli na klidnou sílu, jako například expremiéři Špidla a Sobotka. Je i celkem sympatické, že frekvence má být přibližně jednou za měsíc, takže to aspoň nebude přeháňka. Byť shrnout dění měsíce a ještě další kroky na měsíc předeslat v patnácti minutách, to moc obsahově nepřidá. Ovšem platí, že komunikovat moc je stejně špatné jako nekomunikovat vůbec.

Právě obsah je opravdu zajímavý pro každého, kdo na Fialu překvapivě dobře sledovatelné poselství vyslechne. První, čemu se šéf Strakovy akademie věnoval, byl covid a přístup nové vlády. Tady je možné souhlasit, ba i ocenit, že za nové vlády se skutečně výhled na snazší, omezeními příliš nesešněrované žití rýsuje. Covidové certifikáty konečně končí. Přístup spoléhající na osobní odpovědnost oproti mnohokrát neosvědčeným lockdownům se zavádí.

Je to dobře, protože pořád spoléhat na stejná opatření a zachraňování lidí proti jejich vůli, tedy používání stejných metod s očekáváním jiného výsledku, naplňuje Einsteinovu definici šílenství. Teď ještě je potřeba dotáhnout konec plošného testování a obnovit funkčnost ekonomiky, zamáznout inflaci, srazit schodek státního rozpočtu. I o tom Fiala mluvil a chtělo by se podoktnout, že pro začátek je fajn, že už se nebudou vyhazovat veřejné peníze za testování lidí, kterým nic není. Ovšem ruku na srdce, úřednictvo ministerstva zdravotnictví se vzpěčovalo, takže za jeho ukáznění – nejen Fialovi – dík.

Problematický bod Fialova projevu nastal v oblasti energií a jejich prudkého zdražování. Fiala má samozřejmě pravdu, že není možné, aby stát neměl patřičné nástroje regulátora, kterými kontroluje dodavatele. Má také pravdu, že potřebujeme jádro a plyn, nemáme klimatické podmínky pro tolik obnovitelných zdrojů, lidé si zaslouží finanční podporu, pokud směřují do energetické chudoby.

V čem ale Fiala klopýtl, to bylo vyprávění o zásluhách jeho samotného i jeho vládního týmu při schválení taxonomie neboli uznání jádra a plynu za dočasné udržitelné zdroje. Pravda totiž je, že o uznání se nejen v Bruselu štěbetalo dávno před tím, než se Fialův kabinet ujal moci, sám jsem o tom psal už na konci minulého roku na základě vlastních přímých rozhovorů v Bruselu vedených v listopadu, Andrej Babiš o prosazení jádra a plynu mluvil a v zahraničí jednal alespoň dva roky.

Premiér Fiala tedy neřekl přímo lež, ale minimálně se vyjádřil nepřesně, až to vypadalo, že se chce chlubit cizím peřím, přitom stačilo jen říct něco ve smyslu, že státnicky navázal na snahu předchozí vlády, české eurokomisařky i zahraničních jaderných spojenců, a byl by klid. Babiše Fiala v šoumenství asi těžko porazí, takže se musí soustředit na fakta a ta mít neprůstřelná. Na první dobrou to ale obecně byl pokus docela dobrý.