Článek
Kapitán bukanýrské posádky ovšem zvolil poněkud zvláštní formu v textu samotném: „...expremiér Andrej Babiš přes média říká, že vše dáváme ukrajinským uprchlíkům a nic českým občanům, tak to považuji za neslušnou lež.“ (zde https://www.novinky.cz/domaci/clanek/bartos-pomoc-ukrajincum-neni-na-ukor-nasich-lidi-40394708 )
Bartošova slova jsou pokračováním politického boje, a jako taková je potřeba je vnímat. Předmětný rozhovor pro Právo a Novinky, na který Bartoš mimo jiné reagoval, jsem s expremiérem Babišem vedl já (zde https://www.novinky.cz/domaci/clanek/babis-vlada-se-musi-starat-i-o-nase-lidi-40394027 ).
Slova psaná i video jsou svědky, že Andrej Babiš mluvil o tom, že uprchlíkům z Ukrajiny ať se klidně pomáhá, ale ať se pomáhá také našim lidem, a široce rozebíral, že mnoho věcí nešlo, třeba vyplácení dávek přes aplikaci, a najednou to jde. Neříkám to jako podporu Babiše, kterého jsem kritizoval ve svých článcích více než dost, uvádím to pro pořádek, aby bylo jasno, o čem se mluví.
Já osobně jsem byl a budu pro pomoc uprchlíkům před válkou, ať je to válka jakákoliv. Beru to jako lidskou a morální povinnost. Pro lidi uvažující pragmatičtěji může jako argument stačit, že člověk neví, co budoucnost chystá a kdy on sám bude potřebovat pomoc. Syřany jistě nenapadlo, jak rychle budou utíkat, stejně jako to stěží napadlo obyvatele Ukrajiny.
Jsem si vědom, že pomoc není zadarmo, že výdaje dopadnou i na mě, a s tím účelnou podporu uprchlíkům podporuji. Samozřejmě tak činím při vědomí, že podpora uprchlíkům je na náš úkor, že zdroje nejsou nekonečné a nakonec dojdou. Zatím vláda odhadla náklady na necelých šedesát miliard českých korun.
Bartošem vedený resort doposud vyčlenil miliardu korun na rekonstrukce obecních bytů, může to ale podle Bartoše být i miliard pět. Ty peníze, které se na uprchlíky vynaloží, by se mohly použít jinak, v ideálním případě pro prospěch naší země, takže vykládat, že to není na náš účet, je s prominutím blábol.
V pomoci vlastním občanům vláda bohužel pokulhává. Zvýšení životního minima a o 1,50 koruny nižší daň na pohonné látky plus příspěvek na bydlení, o který se část lidí stydí žádat a části to pro komplikovanost ani nejde, je žalostně málo. Ví to i ministr sociálních věcí Jurečka, který na sjezdu KDU-ČSL hřímal, jak je potřeba občanům Česka pomáhat. Kdyby v nouzi nebyli, říkat by to nemusel.
Vyčlenit miliardu z pokladny Bartošova resortu na opravy městských a obecních bytů poté, co jsme 30 let slýchali, jak byty nejsou, je na hranici surrealismu. Tak buď byty byly, ale my jsme byli hnáni do předražených developerských projektů nebo pasti hypoték na roky, nebo byty nebyly. Asi ale byly, protože podle Bartoše u řady z nich budou stačit drobné úpravy, třeba vymalovat, u těch složitějších bude nutné třeba vyměnit okna.
Další Bartošova úvaha, že zastropování ceny benzinu a nafty je inspirace u autoritářů, byl evidentně výpadek proti Maďarsku, protože to bylo uvedené jako příklad. Chápu, že premiéra Orbána nemá Bartoš v lásce, což dokázal i po maďarských volbách, ale pak jsou autoritáři i v Polsku a Chorvatsku, kde se také zastropovaly ceny?
Ivan Bartoš se dopouští základního politického omylu, ba co hůř, chyby. Lakuje situaci na růžovo. Mně osobně nevadí, že se pomáhá uprchlíkům, nevadí mi, že je to za peníze nás, daňových poplatníků. Vadí mi, když politik nemá odvahu jít s pravdou ven, obzvláště v případě, kdy je to naprosto zřejmé a viditelné.
Ivanu Bartošovi a zbytku Pirátstva, které je ve vládě jako slepé střevo, jež nikdo nepotřebuje, by mělo vadit, že z 30 procent volebního potenciálu před rokem a půl jsou na 7,5 procenta. Popírání reality jim nahoru těžko pomůže. Měli by nejen pilně pracovat, ale také si opakovat Masarykova slova: „Nebát se, nelhat a nekrást!.“ My, voliči, nejsme malé děti a dokážeme přijmout realitu.