Článek
Jsou jimi beze sporu Rusko a USA, přičemž situace je prozatím výhodná pro obě země. Na jedné straně Rusko přinutilo Spojené státy americké, aby s ním usedly k vážnému jednání o vzájemných vztazích a zároveň Moskva upozornila, že má rozhodně méně základen v zahraničí. Vzájemné vyměňování dopisů s požadavky může přinejlepším skončit dalšími dohodami o odzbrojení, bezpečnostními zárukami a ve výsledku tak podpořením bezpečnosti v Evropě. Případným konfliktem by nejvíce utrpěla ona.
Pro Evropu je nejlepší, že vzájemné jednání Moskvy a Washingtonu o nás bez nás ve švýcarské Ženevě naštěstí probudilo mocnosti starého kontinentu. Francie a Německo oživily normandský formát jednání. Přivedly ke stolu Rusko a Ukrajinu, což je dobře, protože dokud se debatuje, nestřílí se. Francie tak může realizovat svůj sen o strategické samostatnosti a odpoutání se z geopolitického područí USA, Německo nezopakovat krutou historii, v níž si s Ruskem povraždilo miliony lidí. A udržet si šanci na levný plyn.
Maďarsko se vmísilo také, přičemž si zajistilo další dodávky levného ruského plynu. Dlouhodobým kontraktem Rusko vyslalo vzkaz, že dohodnout se přímo s ním je možné, adresát je hlavně spolková vláda z Berlína. Ta se spoléhá ve spotřebě zemního plynu z 55 procent na Rusko, Nord Stream 2 měl po boku svého mladšího bratra stabilitu dodávek zajistit. Situace je palčivá hlavně teď. Gazprom dodává, jen kolik se nasmlouvalo, navíc nic, nouzové zásoby zemního plynu v německých zásobnících klesly pod 40 procent. To by nestačilo na týden velkých mrazů. Nabízený zkapalněný zemní plyn z Kataru a USA je dražší než ruský, Němcům se do takového kšeftu moc nechce, takže další důvod pro dosažení smíru a udržení míru.
Putin: Maďarsko má pětkrát levnější plyn než zbytek Evropy
Výhodná je také situace pro polskou a britskou vládu vyjednávající v Kyjevě o protiruské alianci s Ukrajinou. Polsko opět zdůraznilo své zbožné přání inspirované myšlenkou o předurčení stát se evropskou mocností a podráždit svého ruského rivala, britský premiér může doufat, že se překryjí jeho aféry s pořádáním mejdanů v době hlubokého lockdownu, kdy podle platných koronavirových pravidel běžný člověk ve Velké Británii viděl bližního tak maximálně přes okno.
O skutečné touze bojovat za Ukrajinu lze přitom u obou zemí úspěšně pochybovat. Kdo si chce připomenout vztah Poláků a ukrajinských nacionalistů, může se podívat na připomínku banderovského řádění ve filmu Volyň. K tomu, jak spolehliví jsou Britové spojenci, připomeňme si slova bývalého britského premiéra Chamberlaina, který vysvětloval, proč se jeho země vykašle na Československo těmito slovy: „Bylo by hrozné, kdybychom museli kopat zákopy a zkoušet plynové masky, protože se v nějaké vzdálené zemi – Československu – hádají mezi sebou lidé, o nichž nic nevíme. Kdybychom měli bojovat, museli bychom mít větší důvod.“ Ukrajina je přitom ještě dál a tenkrát proti Spojenému království nestála vidina boje s jadernou velmocí.
Další, kdo se zviditelnil, je Turecko, jež hraje tradičně na obě strany. S Ruskem holport, nakupuje tam zbraně, Ukrajině prodává drony. Nabídka zprostředkování smíru, neboť je prý Turecko přítel Ruska i Ukrajiny, sice byla jako výlet do surrealismu, ale zajímavé bylo a je, že Turecko vynechalo USA, jejichž prý už není loutkou.
V neposlední řadě nesmíme zapomenout na pravicové politické strany v menších evropských zemích, Baltské státy, i slovenská prezidentka začaly snít o vojscích NATO na Slovensku. Separatistům na východě Ukrajiny zase hraje do karet, že svět vidí, že Kyjev odmítá plnit minské dohody. Američanům zase vyhovuje šance konečně do Evropy dostat svůj zkapalněný zemní plyn. Vláda v Kyjevě si zase přijde na super západní zbraně i peníze. Nad výdělkem tak zatím mohou zplakat jen naše nervy obávající se, že ke konfliktu dojde z nedorozumění. Výhodné je to jinak zatím pro všechny, zviditelňují se, až je to na hranici tragikomické směšnosti.