Článek
Rakušan včera v Poslanecké sněmovně de facto ohlásil, že poslední aféru v očích veřejnosti, týkající se europoslance Stanislava Polčáka, zamést pod koberec nehodlá. Europoslanec, který bere 175 tisíc měsíčně, přičemž předtím bral poslanecký plat sedm let od roku 2010, si chtěl přilepšit na státním odškodnění obcí poškozených výbuchem ve Vrběticích.
Odměny se vzdal, jak říkají kuloáry, po několikahodinovém jednání se spolustraníky, jimž trvalo dlouho Polčákovi vysvětlit, že právní služby poskytnuté jeho advokátní kanceláří několika obcím ve Zlínském kraji, které stejně přišly zvláštním zákonem, jsou nemorální a vypadají opravdu špatně. Polčák se nejdřív hájil, že to je v advokacii běžné, místo skoro osmi milionů mohl chtít víc, pak to vzdal.
Rakušan, již dříve stižený aférou poslance Farského, který chtěl být poslancem a studentem v USA zároveň, se ale k věci postavil jako chlap a tvrdý předseda. Obrazně bouchnul do stolu, Polčáka už prý na europoslance nepodpoří. Je zároveň sympatické, že od Rakušana nezněly nedůstojnosti typu neustálého omílání slov o kampani nepřátel, jak to známe od expremiéra Andreje Babiše. Nedopustil se ani mlžení v duchu afér dřívější ČSSD a ODS a tajnůstkářství typického kolem některých lidí navázaných na Pražský hrad, kteří nejen rádi skartují, ale také kšeftují, jako například hajný Balák, jenž pak dostal milost, protože podle státního zástupce Pražáka se jiní bojí, aby moc nemluvil.
Potud vše dobré. Problém nastal, když vystoupila místopředsedkyně STAN Věra Kovářová. Její slova v Poslanecké sněmovně „Sešli jsme se tady na podnět hnutí ANO a SPD zřejmě hlavně proto, abychom zde mrhali časem a penězi daňových poplatníků,“ připomněly zatuchlost slov o žvanírně, zbytečnosti parlamentu, onom pověstném toužení po „zachování klidu na práci“, což je citát z doby ještě před rokem 1989.
Poslankyně a místopředsedkyně STAN Kovářová potvrdila, že jakkoliv to předseda zatím jediné koaliční strany řešící nelibosti v očích veřejnosti může myslet dobře, sám to nezvládne. Občané mají právo chtít, aby se aféry řešily na veřejnosti. Opoziční strany mají právo téma v Poslanecké sněmovně nastolovat. Média vše propírat. Pokud se někdo nechce ještě více umazat už udělanou škodou, má v případě učiněné chyby směr omluvný udržet a pokorně se snažit od nevonného umazání očistit.
Rakušanově snaze udržet straníky Starostů a nezávislých na uzdě a v pro veřejnost přijatelných mezích nahrává vývoj na Ukrajině, který velká část veřejnosti sleduje především. STAN, jak už název napovídá a sama strana to opakuje, vzešlo coby hnutí z komunální politiky. Tam zatím docela bodovalo.
Může to být proto, že ve STAN se to skvělo mnoha čestnými lidmi, kteří by na komunální úrovni těžko skrývali šejdířství. Může to ale být také proto, že naopak šolichy byly, a ti, kteří z nich profitovali, pak zajišťovali podporu volební. Vždyť zkazkami o penězovodech v komunální politice, kamarádšoftem a přihráváním by se klidně mohly strašit malé děti.
Přejme si pro dobro naší politiky, země, ekonomiky i budoucnosti, aby bylo co nejméně straníků a členů různých hnutí a na nich navázaných osob, na které sedí píseň Ondřeje Soukupa Slušný člověk, k poslechu zde. Neboť slušný člověk o sobě zjevnou pravdu zpravidla tvrdit nemusí. Komunální a senátní volby jsou za rohem. Bude to od voličů první vystavení účtu vládním politickým stranám a hnutím.