Článek
Přítomné politické harcovníky, kteří za sebou mají kus vládní práce, je možné vnímat jako následující figury v politické šachové partii. Lidé jako Karel Havlíček, Alena Schillerová, Patrik Nacher, Lubomír Metnar, Richard Brabec s přidělenými ministerstvy jsou pevný základ případné vlády.
Druhá skupina, v čele se stínovým ministrem spravedlnosti Radkem Vondráčkem, je připravená pro případné funkce parlamentní. Třetí skupina, hlavně Jana Vildumetzová coby stínová ministryně vnitra a Jaroslava Jermanová coby stínová ministryně kultury, se dosavadní prací v daných resortech nikdy neprofilovala, ale platí to, co pro Radka Vondráčka. Mediální pozornost zajištěna.
Čtvrtá skupina jsou pak jména nepříliš známá, tudíž je možné dotyčné vnímat jako kandidáty připravující místa pro případné budoucí koaliční partnery. Navíc v době rouškové a respirátorové budou mít co dělat, aby se zapsali svými tvářemi do povědomí veřejnosti. Na parlamentní volby to ale zas tak brzy nevypadá, zato prezidentské jsou za rohem.
Byť Andrej Babiš ještě neoznámil, zdali bude kandidovat, přičemž i z rodinných důvodů možná ani nebude, připravil se i na tuto možnost. Případně na jakoukoliv jinou, kdy by nestál v čele strany coby kandidát na premiéra, třeba kdyby špatně dopadlo jeho vydání k trestnímu stíhání. V průběhu tiskovky bylo znát, že Babišovu roli může převzít Karel Havlíček, doprovázený jmény známých a zasloužilých z první skupiny. Takže jako vždy, hra rozehraná dobře.
Z hlediska faktického to jinak byla klasika, nová stínová vláda mluvila tak, jako vláda bývalá. Až se zdálo, že jsme vstoupili do stroje času. Babiš coby rázný řečník, který ve chvílích rozohnění zapomíná, že někdy mluvit méně je více, mimo jiné pobavil. To když se vyznal, že polské potraviny nejí, pouze ty české, což doporučuje i svým spoluobčanům. Kritika vlády, že zatím vše pokazila, nic nezlepšila a demontuje výdobytky minulosti, by byla obecná, kdyby nebylo afér STANu.
Tam se alespoň Babiš mohl strefit do kauz typu Farský a financování, jinak by platilo, že nová vláda je u moci měsíc i s cestou, mezitím byly svátky, takže je ještě v době tradičního stodenního hájení. Obecně řečeno ale byla znát jistá úleva z opoziční role, protože jestli se ke konci vládnutí dostávalo ANO do plutí vodami rozbouřenými, do opravdové bouře teprve plujeme ať už z hlediska inflace, zahraniční politiky nebo krocení státního dluhu.
ANO je evidentně připravené v klidu vyčkávat a užívat si opoziční roli nejsilnější parlamentní strany a čekat za bukem na chyby některé z koaličních stran. Co se týká například zahraniční politiky, Andrej Babiš vyzvedával národní zájmy. V pojetí energetického mixu by se se svým nástupcem Petrem Fialou v důrazu na jádro určitě shodl. A nejen tam. Takže poslední součást evidentní strategie je v případě možnosti si za pár let splnit sen vlády s ODS, o čemž Babiš v době vlády snil, i když bděl. Jedna věc se ovšem zcela a naprosto nezměnila.
Zatímco Babiš mluvil smířlivě o zrušení vyhlášky o povinném očkování, nováček politického výsluní stínující školství jel v duchu alarmismu. Každopádně skutečnost, že Babiš našel lidi i na ministerstva dopravy a zdravotnictví svědčí, že opoziční skýva není jen suchá krmě v trudném životě mimo vládní funkce, ale v časech těžkých pohodlný svět na asfodelové louce kritiky bez odpovědnosti. Což může být v nejbližší době možná i záviděníhodná situace.
Na druhou stranu, pokud nová vláda vše zvládne, bude mít výsledků více než dost, takže se můžeme snad těšit na konečně debaty o podstatě věci, nikoliv jen nekonečné hádky ve stylu kdo co o kom řekl nebo neřekl. Představení stínové vlády ANO není moc historická událost, užitečná ukázka strategie ale rozhodně ano.