Hlavní obsah

Pohledem Thomase Kulidakise: Feudální přežitky prezidenta Zemana a omilostněný hajný

Ještě v roce 2002 budoucí prezident Miloš Zeman v deníku Právo tvrdil, že by prezident České republiky neměl přehnaně udělovat milosti, byť na to má právo. Tehdy byl čerstvě odejitý premiér, už toužící po prezidentství, musel si na něj ale počkat až na přímou volbu.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Thomas Kulidakis

Článek

Přímá volba hlavy státu není žádná sranda, místo zákulisních dohod v parlamentu, jak to bylo dříve, si musí kandidát naklonit více než polovinu voličstva. Bylo tak tedy logické, že kandidát Miloš Zeman přitvrdil, protože si pamatoval rozruch způsobený milostmi svých předchůdců.

Václav Havel v lednu 1990 vyhlásil amnestii tak rozsáhlou, že se na svobodu dostalo skoro 24 tisíc trestanců. O skoro dva roky později, tedy na sklonku roku 1991, recidivisté, tedy ti, kteří po návratu do společnosti lidí netrestaných zase trestné činy páchali, čítali zhruba 25 procent osazenstva věznic.

Václav Klaus také vyhlásil svou nechvalně známou amnestii, která nebyla kritizována jako ta Havlova i kvůli propuštění trestanců závažné násilné činnosti, ale byla kritizována kvůli omilostnění pachatelů závažné hospodářské činnosti, včetně odsouzených tunelářů.

Není se tak co divit, že prezident Zeman s výmluvností sobě vlastní ještě před zvolením vykládal, že milosti a amnestie považuje za feudální přežitek. Při uvedení do úřadu rozvahou o „zbytečných monarchistických prvcích v Ústavě ČR“, čímž myslel právě institut milosti a amnestie.

Dokonce se zavázal, že jeden z cílů jeho prezidentské funkce bude změna Ústavy tak, aby jeho nástupce nemohl své právo zneužít. Tehdy se psal březen 2013, přičemž na konci roku prezident zopakoval, že nebude vyhlašovat amnestii a udělovat milosti s výjimkou nevyléčitelně nemocných.

Doposud tak v zásadě činil, když pomineme podnikatele, který byl odsouzen, pak dostal milost, protože měl údajně smrt na jazyku. Následně si v klidu dále podnikal, jezdil na dovolenou, ale budiž, může se stát, že se člověk uzdraví lékařským prognózám navzdory. Ovšem stávající udělení amnestie šéfovi lánské obory Miloši Balákovi jde proti všem Zemanovým slibům.

Balák není na smrt nemocný, humanitární důvody u něj jaksi stěží pohledat, ženu s dvanácti dětmi na ulici za sebou nenechává, ani nikoho, o koho by se musel starat a nikdo jiný by to nedokázal. Balák byl odsouzen kvůli čachrům v oboře Lánské, zneužití pravomoci, lidově řečeno, kvůli přihrávce lukrativní veřejné zakázky v hodnotě 200 milionů korun.

Rozhodnutí prezidenta Zemana o milosti by mohl leckdo hájit, ovšem argumenty se dají lehce vyvrátit. Mluvčí Ovčáček řekl, že milost padla kvůli tomu, že Balák byl doposud člověk bezúhonný, pilný a pracovitý, flastr prý navíc dostal nikoliv kvůli činu samotnému, ale kvůli tomu, že pracuje pro pána Pražského hradu. Prezident Unie státních zástupců namítl, že podsouvat justici postranní úmysly je špatné.

Dodal bych, že milost kvůli pocitu, že Hrad je obležený politicky nepřátelsky naladěným podhradím, neznamená, že hradní hajný je beztrestný, ať spáchá jakýkoliv šolich. Dané slovo použil předseda soudního senátu při zdůvodnění rozsudku na zpevnění vodní nádrže Klíčava, tedy té zakázce, o které se mluvíme. A to ještě Balák kvůli názoru kancléře Mynáře pokračoval přípravou kamenolomu, přičemž byl i stíhán za nelegální těžbu kamene právě v Lánech. Kozel zahradníkem, chtělo by se říci.

Navíc, ne celé podhradí je nepřátelsky naladěno vůči prezidentovi. V tomto případě ale sklidil prezident kritiku širokou, od stran a politiků více i méně relevantních.  Nejdůstojněji kritizovali premiér Fiala za ODS, ministr vnitra Rakušan za STAN a Andrej Babiš, předseda nejsilnější opoziční strany ANO. Další kritizovali sice oprávněně, ale výrazivem nelichotivě svědčícím nejvíce o nich samotných, o neúctě k instituci prezidenta obecně a účelovému využívání k vzájemnému vyřizování účtů.

Další argument, že oproti masovým amnestiím prezidentů Klause a Havla je to vlastně prkotina, příliš neplatí. Je totiž na úrovni výmluv dětí. Staré chyby minulosti neomlouvají nové chyby současnosti, přičemž to, že jiní také něco provedli, je odbíhání od tématu probíraného.

Prezident dvakrát zvolený většinou prostého lidu z podhradí předvedl feudální manýry, které sliboval, že mít nebude. Jeví se to tak, že hradní družiník Balák dostal milost právě proto, kde pracuje, nikoliv trest za to, kde pracuje. Kdyby dělal čachry u šéfa jiného, který na feudální manýry nemá nárok, na milost by si tak lehce hajný nesáhl. Navíc, škoda byla na veřejném – a snad tam pro další nezbude to, co Trautenberk našel v legendární České sodě Alles Gute zde.

Výběr článků

Načítám