Článek
Vydejme se při zvažování cestou optimismu, tedy že Putinova agrese skončí mírem, po němž ještě nějaká Ukrajina bude. Tím odpadají první výhrady vůči členství Ukrajiny, které jsou nasnadě.
Členem se totiž nemůže stát země, která je ve válečném konfliktu. Členem se také nemůže stát země, která nemá urovnané spory se svými sousedy, ale jak víme z případu Kypru, členem se může stát země, která nekontroluje zcela své území.
V našem modelovém případě už zavládl mír, Ukrajina je vážně, nikoliv jen symbolicky kandidátská země, otevírají se přístupová jednání, což jiným zemím trvalo roky, to mějme na paměti. Platí tzv. kodaňská kritéria společně s dalšími podmínkami členství, viz zde.
Kandidátská země musí plnit požadavky, zavádět reformy a snažit se. V každém kroku musí bojovat a tiše doufat, že nějaké státy si ji nevezmou jako rukojmí z hlediska vnitřní politiky nebo jiných zájmů, čímž se v minulosti blokoval nejen vstup, ale také i třeba začátek rozhovorů nebo status kandidátský.
Své o tom ví Albánie a Severní Makedonie, jejichž cestu naposledy zhatili Francouzi a Nizozemci, psal jsem o tom zde. Severní Makedonie navíc blokuje Bulharsko kvůli sporu o historii, jazyk i kulturu.
Pro příklady ale nemusíme chodit tak daleko. Udělení statusu kandidátské země Albánii chtěla ještě v roce 2014 blokovat Česká republika kvůli sporu o ČEZ. Zde se dostáváme k další problematické oblasti.
Ukrajina si nedělá dobrou službu, když střídavě peskuje a chválí, mistruje a hodnotí unijní státy, v čele s Německem a Francií. Počiny ukrajinského velvyslance v Německu, například odmítnutí návštěvy německého prezidenta, diktování si, že má přijet kancléř, napadání Sigmara Gabriela atd., zavání spíše arogantním aktivismem než jemnou a prozíravou diplomacií. O tomto tématu více zde.
Jen válka asi brání tomu, aby ho Německo nevypoklonkovalo.
Německo přitom na dvoustranné úrovni přispívalo Ukrajině už před válkou miliardy eur. Bylo největším donorem, dávalo více než USA, čímž v podstatě drželo vládu v Kyjevě nad vodou. Stručný přehled zde. Peníze dostávala Ukrajina také z EU, tedy z peněz, které by jinak dostaly členské státy, opět se jednalo o miliardy eur, více zde.
Pokud by Ukrajina vstoupila, znamenalo by to méně volných peněz pro země ještě stále z unijního rozpočtu více čerpající než dostávající, včetně naší země. Není absurdní úvaha, že zatímco se Polsku Ukrajina líbí a hodí proti Rusku, vize přesměrování unijních peněz by se Varšavě mohla líbit méně. Potom by už bylo jedno, jestli by blokovalo Maďarsko, nebo by ostatní státy nechtějící Ukrajinu v EU zastoupil někdo jiný.
V současnosti se už zvažuje tzv. Marshallův plán pro Ukrajinu, tedy unijní peníze na obnovu. Už teď se podle agentury Bloomberg ozvalo tradičně spořivé Nizozemsko, které stamiliony eur nechce dát bezpodmínečně, protože s předválečnou Ukrajinou byla spojená rozbujelá korupce, klientelismus, slabý právní stát apod. Není důvod předpokládat, že po válce to bude jinak. Tím se dostáváme k třem argumentům pro členství Ukrajiny v EU.
Zelenskyj odevzdal dotazník ke vstupu Ukrajiny do Evropské unie
Za prvé, aby byla kontrola nad penězi, které my všichni členové Unie budeme posílat. V kalkulu bude jistě hrát roli množství zakázek pro společnosti ze členských zemí. Kontrola financí se ale dá zajistit i jinak než členstvím.
Za druhé, na truc Rusku. Jenže Rusko dlouhodobě opakuje, a v případě Balkánu to vidíme doposud, že mu členství zemí v EU nevadí, vadí mu NATO.
Zbývá argument třetí, solidarita. Jenže do EU patří země, které splní jasně dané podmínky, psané ve smlouvách, které se rozhodně nemají ohýbat. A nejen už zmínění Nizozemci dali najevo, že je ohnout ani nenechají.
Členství Ukrajiny v EU je tedy nejen nereálné teď, ale z hlediska pragmatického a právního nerealistické i v hledisku střednědobém. Dotazník zmíněný na začátku předala předsedkyně Evropské komise von der Leyenová Zelenskému v Kyjevě, otázka namístě ovšem je, na kolik to byl počin pouze symbolický, s reálnou podporou členských států.