Článek
Malthus, zakladatel malthusiánství, vycházel z prostředí, ve kterém žil, ze znalostí své doby, domýšlel v horizontu představitelného. Postupný vývoj od průmyslové revoluce jeho temné předpovědi nenaplnil. Novými vynálezy a metodami se dařilo zvyšovat produkci jídla, dařilo se i díky hnojivům dodávat více obživy.
Ještě nedávno se bralo za obecně platné, že malthusiánská past přemnožení lidstva v prostředí omezených zdrojů potravy je zažehnaná. V posledních třech letech se ale část teorie až nebezpečně začíná blížit realitě. Není bez zajímavosti, že zatímco marxistům a marxistickým ekonomům byl Malthus vždy trnem v oku, klasické politické ekonomii a myslitelům typu Maxe Webera nebo Charlese Darwina imponoval.
Součástí revidovaného malthusiánství je fakt, že s lidským rozvojem a neustálým propojením světa sice lidstvo dokáže lépe přesouvat zdroje, na druhou stranu ale také viry, bakterie, nemoci obecně. Období koronaviru, které zastavilo život planety, narušilo dodavatelské řetězce a je jednou z příčin nedostatku potravin, to potvrdilo.
Další prasklinou na hrázi civilizačních výdobytků, bránících povodni smrtícího naplnění vize malthusiánů, se stala válka. První a druhá světová válka se od předchozích lišily tím, že to byly války totální, směřující k naprostému zničení protivníka, včetně populace a zdrojů obživy. Už se nestřetly jen armády na poli a nenahradil se panovník vládnoucí poddaným, kobercové bombardování zničilo vše. A muselo dojít k obnově.
Ta spočívala mimo jiné v nových technologiích, efektivním využití jádra pro dodávky energií, zemního plynu, ropy. V stávající chvíli ovšem index ohrožení hladem stoupnul na nebývalou hodnotu. Podle globálního indexu ohrožení hladem je v nebezpečí skoro 300 milionů lidí. Kromě zemí zničených vleklými konflikty jako Jemen, Somálsko a dalších hrozí nedostatek jídla kvůli válce na Ukrajině.
Obiloviny z Ruska a Ukrajiny se nedostávají na trhy, přičemž obě země saturovaly na 30 procent světové poptávky. Dramaticky chybí také hnojiva a dusičnany z Běloruska a Ruska. Šéf Africké unie jede jednat do Moskvy s ruským prezidentem, Turecko se s pomocí OSN snaží zprostředkovat dohodu Ruska a Ukrajiny na humanitárních koridorech pro přepravu obilí. Centrální překladiště by mělo být v Turecko. Generální tajemník OSN upozornil, že potravinovou krizi se bez Ruska nepodaří překonat.
Další hrozba, která je všudypřítomná hlavně v rozvinutých zemích, jsou možné výpadky dodávek energií. Naposled si to z důvodů technických vyzkoušela Praha, od studené války se ale bojíme i případného použití elektromagnetických zbraní (EMP). Pokud se chceme vyhnout malthusiánské pasti, budeme muset možná připustit, že i v sankcích by měly být výjimky. S podobnou nabídkou už přišly USA, ale neuspěly. Teď se to zkouší jinak.
Je pochopitelné, že část lidí volá po co největší přísnosti, je ochotná si utáhnout opasky, ale hrozí, že chudý a hladový jih planety, který si nemá moc co utahovat, pro to pochopení mít nebude a může se brzy vydat na pochod za lepším. Nápad na přepravu kamionu do Pobaltí a překládání na kolejích se ukázal jako neživotaschopný. Další možnost jsou podělit se s hladovějícími, ale není moc z čeho, válka s Ruskem, kterou nikdo nechce, případně věřit, že Kreml se ustrne. Je třeba pracovat se světem, jaký je, a s možnostmi, které máme, byť mohou působit nevábně.