Článek
Po dlouhém období, kdy existenci dvou hodnotově odlišných, někdy otevřeně protichůdných celků uvnitř českého celku většina politiků popírala, se toto téma konečně dostalo na přetřes. To je samo o sobě pokrok, protože nemoc zahnaná pod povrch hrozí nečekaným výbuchem, na který nebude organismus připraven.
Jenže ani ve chvíli, kdy se povědomí o ostře rozdělené společnosti stalo až banální součástí mediálních povídání, nezmizel přístup, který může přispět jen k tomu, že následné nevyřešení problému způsobí další zklamání občanů, kteří by rádi žili v jednodušších podmínkách, než které jim život nabízí.
Rozdělená společnost se prezentuje jako něco špatného, nepřirozeného, málem jako něco, za co se má politický národ stydět, že v sobě nenašel sílu, aby všichni v zemi přemýšleli stejně nebo alespoň shodně, nehádali se mezi sebou a hladili se po hlavičkách.
Než se úplně vyhladí, určitě by dodal realista a cynik Miloš Zeman, který iluzí o jednolité mase českých občanů nikdy netrpěl a bezzásadovými manévry v této oblasti si zajistil mnohaletou politickou kariéru na nejvyšší úrovni.
A o to právě jde. Rozdělení společnosti je zdravý a nezbytný stav. Jinak se jako celek nehne dopředu. Jde o to, aby toto přirozené rozrůznění nehnali protřelí političtí šíbři na ostří nože, z čehož si oni vytěží moc a s ní spojené prebendy, a společnost se dostane na pokraj občanské války.
Miloš Zeman a Andrej Babiš českým voličům poskytli brilantní, neopakovatelnou lekci, jak lze v současnosti ztvárnit proslulý Brueghelův obraz Slepý vede slepé. Rozdíl je v tom, že oni vidí až příliš dobře a sami před propastí, kam zavlékli své příznivce, případně celou společnost, včas uskočí.
Petr Pavel je průkopníkem jiného postupu. Neustále opakuje, že je připraven podat té druhé části českých voličů, kteří mu hlas nedali, přátelskou ruku, mluvit s nimi, poslouchat jejich vyprávění, jak se jim žije, proč se jim jejich život nelíbí a kdo podle nich za to může. A také jak si představují zlepšení.
Pro Pavla je příznačné jednání podle úkolů, které si sám dává. Tyto dialogy se proto bezpochyby odehrají. Nebo alespoň z jeho strany ochota a snaha navázat tyto kontakty bude. Tíha odpovědnosti pak ale padne na ty nespokojené. Využijí tuto šanci, nebo už ztratili schopnost jednat bez absolutní negace všeho kolem?