Očima Saši Mitrofanova: Zaorálek, celý v bílém

Mluví o tom zde. Znám ho přes čtvrt století, tak se mi derou do popředí vzpomínky. A nejen na něj. Taky na jeho předchůdce ve funkci ministra kultury Pavla Dostála, s nímž jsme nějaký čas v redakci seděli naproti sobě.

Pavel rád vyprávěl jeden vtip. Nebudu cenzurovat drsnější výrazy. Tady je: „K řediteli cirkusu přiběhne klaun a křičí: ‚Pane řediteli, pane řediteli, mám nové číslo! Manéž, uprostřed je káď plná sraček a úplně nahoře je kovová koule. Bumbum tarara, koule padá do kádě. Vy jste od hoven, kapela je od hoven, všichni diváci jsou od hoven – a v tu chvíli vcházím já, celý v bílém...‘ “

Zaorálek tak zjevně chce vypadat. Nikoli jako ředitel Andrej Babiš, ne jako dirigent Miloš Zeman, celí od fekálií, ale jako pan Čistý. Proč ne. Ostatně ministr je teoreticky lepší zachránce než nějaký čičmunda bez funkce. Napovídá ale nám něco v Zaorálkově pracovním životopise, že na tuto roli má?

Hned se nabízí čerstvá zkušenost známá i lidem, kteří se o politiku začali zajímat relativně nedávno. Zachránce Zaorálek, celý v bílém, tady totiž už byl. Před minulými sněmovními volbami se obětoval jako stranický volební lídr. Bylo to na draka. Strana získala jen 7,27 procenta hlasů. Málo se snažil pan správce Zaorálek? Kdepak. Mohl se rozkrájet. Pravda ale je, že to nebylo v něm, ale ve stavu ČSSD, která neví, čí je.

Lubomír Zaorálek kdysi hrál hokej. Robustnější protihráči mu lámali na hřišti končetiny, ale jakmile se zahojily, opět se vrhal do rvaček, kde mu končetiny zase zlámali. Když byl ministrem zahraničí, vykročil zostra po cestě odsouzení Putinova režimu. Spolustraníci s prokremelskými názory, kteří Zaorálkovi nikdy neodpustili intošství a členství v liberálním Občanském hnutí, mu za to – naštěstí jen symbolicky – zlomili končetinu. Dál se nerval. Naopak se vyznamenal aktivní účastí na loajálním Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů adresovaném stranickému a státnímu vedení Čínské lidové republiky.

Půjdeme-li ještě dál proti proudu času, narazíme na případ, v němž Zaorálek nepůsobil jako pan Čistý, ale jako bezzásadový pragmatik zde. Musel dobře vědět, s jak kontroverzním mužem uzavírá tehdejší dohodu. Účel ale posvětil prostředky. Zaorálek mohl ve velké politice pokračovat, už trochu jako inventář.

Až ho bude premiér uvádět do funkce, měl by – pokud je čestný muž a šlechtic, jak říkal princ Vilibald v Arabele – zopakovat, co si o novém členovi vlády doopravdy myslí. Poslechněte zde. Ale Zaorálkovi v bílém to zřejmě nevadí.