Článek
Probíhá návštěva předsedy Senátu Miloše Vystrčila a senátní a podnikatelské delegace na tomto ostrově, který se nechce podvolit obrovskému sousedovi, Číně. Druhý nejvyšší ústavní činitel udělal z této cesty odmítnutí české připodělanosti, kterou vůči Číně a Rusku pěstuje první nejvyšší ústavní činitel a jeho široké okolí. Do prezidenta šťouchl. Ten si takové zacházení dávno zasloužil:
„Hned na začátku svého vstupu do politiky jsem sám sobě přísahal, že již nikdy nebudu pasivní a rezignovaný, že nikdy nepřipustím, abychom třeba někdy bez boje o svobodu přišli, a že, a to je pro dnešní den důležité, nikdy neposlechnu a nepřijmu za své žádné doporučení, i kdyby bylo od těch nejvyšších a nejmocnějších (třeba i od samotného prezidenta), nepřijmu doporučení, které by oslabovalo naši nezávislost, suverenitu a svébytnost a poškozovalo svobodu a demokracii kdekoliv na světě,“ řekl Vystrčil.
Nakonec musel pronést příslušná slova i premiér Andrej Babiš. Tlak okolností byl příliš velký a on nemá hlavu tak zakleslou v čínském chomoutu jako Miloš Zeman, i když ho zároveň Čína drží za choulostivé místo. Jenže podle Agrofertu drží jen zlehounka. Komentář čínského ministra zahraničí, že Vystrčil zaplatí vysokou cenu za svou cestu na Tchaj-wan, byl nemístný a nepatřičný, uvedl Babiš. Trochu slabota, když vezmeme v úvahu hulvátský tón čínské strany, ale lepší tohle než vytrvalé mlčení hradního fíkusu.
Přesto je tu opět starý známý pocit: Babišovi nelze věřit. Prubířský kámen vztahu k Tchaj-wanu není v tom, že řeknu pár slov, když mi nic jiného v této situaci nezbývá. Musí k tomu patřit příslušné jednání. Co v tomto směru víme o Babišovi?
Že parlament je žvanírna. Že pravda a láska mají jít do p..i. A že z tendru o Dukovanech nevyřadí autoritářskou zemi, čímž vytváří ohrožení národní bezpečnosti: „Experti říkají, že Čína chce těmito způsoby získávat informace a Rusko se snaží vše rozvracet. Ale to pro nás není podstatné. Jsme svrchovaná země, chováme se k těmto zemím úplně standardně jako všichni ostatní.“
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Občas se neovládne a vykoukne pravá tvář autoritáře jako teď na Bledu. S těmito způsoby místo na Tchaj-wan patří do Číny.