Článek
Mám ve stejné oblibě další citát. Pochází ze Zápisků satirika Ilji Ilfa, který ve 30. letech minulého století o SSSR napsal: „Krajina nevyplašených idiotů.“ Stále to platí o mnohém v současném Rusku, ale i v Česku.
Pupkáči s nacionalistickými nápisy na triku a další kontingent, který se nechá proti bídě vést podezřelým podnikatelem v bouráku, respektive strádajícím miliardářem v bundě za pouhých 47 tisíc korun, svádí k jednoduchému vysvětlení, že proti svobodě stojí v Česku shluk mentálně plachých jedinců, které pohánějí za účelem získání vlastního zisku krysaři druhé kategorie. Ale tomu tak není. Nebo jinak: hlupáků je tam dost, ale nedostatečnost jejich mozkoven není hlavním hnacím motorem tohoto nebezpečí.
Ba co víc: kdyby šlo jen o modernizaci slov Cyrila Höschla proslavených Milošem Zemanem (těch o kvalitě českého obyvatelstva, však víte), nebyl by tak palčivý problém, co se dvěma nekompatibilními částmi společnosti. Vzpomínaný výrok má na zřeteli více či méně deklasovanou skupinu, což nemůže být z definice většina. Naopak se počet takto vykolejených lidí k většině blíží, pokud se k tomu, co sociologové označují za lůzu, přidají občané jiného druhu.
Jde o ty, pro které se v budoucnosti, která by následovala vývoj technologií a měla jako základ svobodu a trh, nenachází místo. Nejde o hlupáky, ale o lidi, kterým nebyly do vínku dány dovednosti, jež by zmíněná budoucnost vyžadovala: za prvé intelektuální, nikoli manuální nadání, za druhé odolnost vůči stále se proměňujícím životním podmínkám, ze kterých zmizí jistoty ve starém slova smyslu.
Není divu, že tato skupina nejen v Česku se bouří, popírá současnost a chtěla by svět, ve kterém bude zas hýčkána jako „sůl země“. Jaký model by z toho vznikl, ukazuje Rusko, které se stalo zemí podobných jedinců a otevřeně páchá to, co by si ti méně vyzbrojení přáli zatím jen v duchu.
Jaké je východisko? Nikdo neví. Jde pravděpodobně o historický zlom, který se nedá řešit dílčími kroky. Ke globálnímu střetu už došlo, zatím je lokalizován na Ukrajině. Není nouze o návrhy, které vycházejí z rozumu – jak ohledně této války, tak ve vztahu k nespokojencům uvnitř společností. Jenže rozum je negován hloupostí, která je podle Einsteina nekonečná. Vesmír je daleko, ale s hloupostí musíme koexistovat. Dokud to jde, pokud možno po dobrém.