Článek
Například zda má opravdu Donald Trump ve svém golfovém klubu v Miami, kde chce příští rok uspořádat summit skupiny G7, v postelích štěnice, anebo jde o fake news.
Každá země si ovšem volí předmět veřejné pozornosti podle momentální velikosti. Musíme si upřímně říci, že na současné Spojené státy americké s jejich štěnicemi nemáme. Naše zraky tak musíme upírat na méně štiplavá témata. Například na souboj dvou kandidátů o předsednictví TOP 09.
Pokusím se vysvětlit, proč si myslím, že výsledek tohoto klání bude pozoruhodný. A pro koho. Odpíchnu se od slov Markéty Pekarové Adamové: „Jsme konzervativní strana, ale volí nás převážně liberálové.“ Sama se považuje za konzervativně liberální političku. Má představu o programu, který by prosazovala zde. Uvnitř textu pod předchozím odkazem je proklik na podobnou deklaraci Tomáše Czernina. Ten se profiluje jako konzervativec a chce TOP 09 dle obrazu svého.
Tento spor o ideovou orientaci topky nabývá na významu, když ho umístíme do rámce velké (na naše poměry) úvahy o možném spojení pravice a středu proti Hnutí ANO Andreje Babiše. Konzervativní šéf TOP 09 by byl další do počtu, protože strany, které si s touto myšlenkou pohrávají, mají, s výjimkou STAN, v čele kované konzervativce. Nic proti tomu, byla by to jedna z variant vývoje. Jaký volební lístek by ale potom vhodili do urny liberálové?
Připomenu, že vytlačení části tohoto elektorátu jako sociálně cizího nevratně poškodilo i tak slovutnou stranu jako ČSSD. Proč jsou liberální voliči důležití, když nejsou početní? Protože jsou vzácným kořením. Mají zpravidla vyšší vzdělání, lépe chápou svět a nejsou náchylní k podléhání vůdcům, ze kterých se klubou vitální psychopati, jejichž činnost poškozuje zemi.
První střet konzervativně liberální kandidátky a konzervativního kandidáta TOP 09 se už odehrál z iniciativy ryzího konzervativce zde. Podle reakcí na sociální síti to od něj nebylo příliš šťastné zahájení. Ale tento příběh teprve začal.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Pokud ale skončí přivítáním dalšího člena do konzervativní rodiny předsedů, půjdou asi liberálové jinam. Někteří lidé píšou, že mají zaťukat u Pirátů. To samozřejmě můžou, ale člověk neví, kdy na něj třeba vybafne liberální bachař Ivan Bartoš, který si bez šetření a soudů usmyslí, že nově příchozí je lump. Jako zde.