Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: V šest večer po válce. Bez koblih

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Začalo to Francisem Fukuyamou. Před třiceti lety vyjádřil přesvědčení, že nastal konec dějin, protože už bude jen liberální demokracie, která nejvíc vyhovuje vývoji lidstva. Už tehdy mi připomněl epizodu z mého mládí, kdy jsem, o osmnáct let dříve než vyšlo Fukuyamovo dílo a v zemi, která liberální demokracii považovala za podvratné zřízení, na hodině marxismu-leninismu zvedl ruku a položil našemu vysokoškolskému profesorovi otázku.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Vykládal nám totiž, že marxismus-leninismus představuje konec dějin, protože je tak dokonalý, že po něm už stále se vyvíjející svět nedokáže vysvětlit žádná další filozofie. To mi logické nepřišlo. Tak jsem se zeptal, jak může marxismus-leninismus vysvětlovat svět ve stálém vývoji, když se část tohoto světa, tedy konkrétně filozofie, zároveň kvůli dokonalosti tohoto učení ve vývoji zastaví.

Profesor se na mě ostře podíval a řekl: „Posaďte se, mladíku, a už se nikdy nikoho na toto neptejte.“ Kupodivu mě ani jeho nikdo neudal. Ale mé pochybnosti o možnosti dosáhnout dokonalého stavu čehokoliv ještě zesílily. A nyní, na poměrně stará kolena, si musím s uspokojením říct, že jsem si tuto cestu pochyb zvolil správně😁.

Náš svět se v této chvíli ocitl v přetahované. Platí především tam, kde se rozhoduje o jeho osudu, na bojové linii ve východní Ukrajině. Tam se úporně válčí – a úspěch jedné ze stran bude v posledku klíčem k tomu, kdo se stane vítězem. V této válce a v dalším směřování světa.

Uspěje-li Rusko, čeká nás všechny další období, kdy bude základní starostí obrana před nájezdem novodobých Hunů. Zvítězí-li Ukrajina a Rusko bude zatlačeno do svých hranic, bude další období o něco příznivější, nicméně bez vybudování bariéry mezi dvěma světy by se dnešní situace za čas zopakovala. Ale momentálně bojujeme i my, i když přirozeně jinak než Ukrajinci, kteří válčí za pomoci zbraní z euroatlantického světa. A chtěl bych opravdu silně zdůraznit, že nic není rozhodnuto.

Máme své bitvy. Protivníky známe. Jsou to ti, kteří svou činnost uzpůsobují podle moskevských potřeb. Tady je příklad: Tomio Okamura volá po shození současné vlády. Má alibi? No jéje. Je přece právem opozice chtít zničení vlády. Jak to vypadá v realitě? Likvidace Fialovy vlády, zvláště v době, kdy Česko předsedá Evropské unii, by vedla v zemi a v EU k narušení stability. Potěšení by bylo na kremelské straně.

Pak nás čeká bitva o prezidenta. A spousta drobných každodenních bojů. Až válka skončí, sejdeme se v šest večer kdekoli, nemusí to být zrovna U Kalicha. Ale koblihy k našemu stolu nesmí ani páchnout.

Očima Saši Mitrofanova

Alexandr Mitrofanov komentuje nejčastěji vnitropolitické dění a témata spojená s vývojem v Rusku. Přehrát si tento podcast můžete také na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.

Výběr článků

Načítám