Článek
Pak přišla válka s Gruzií, anexe Krymu a přepadení východní Ukrajiny.
Kdekdo nahoře se zamýšlí nad tím, co po sobě zůstaví, až se odebere do věčných lovišť. Stalin v posledních letech života říkával nohsledům z nejbližšího okolí: „Až tady nebudu, co si beze mě počnete? Vždyť jste jako slepá štěňata...“
U nás často cituje Stalina Miloš Zeman. Slova tyrana, na jehož rukou je krev milionů lidí, dal jako motto své knihy: „Kádry rješajut vsjo.“ Stalin mu vytanul na mysli, když mluvil o vztahu k politickým soupeřům zde, začátek je od času 2:38. Ostatně ani Zemanův návrh pronesený k Putinovi, že novináři by se měli likvidovat, nezapře fascinaci stalinskými metodami.
Jenže Zeman se k moci dostal ve státě, kde se tyto metody uplatnit nedají. Zároveň mu bezesporu záleží na tom, jak bude zapsán v dějinách. Koncem května 1992 mi v rozhovoru řekl: „Mám tedy pocit, že se přes tu padesátku překuluji ve stadiu přeměny z razantního a radikálního kritika v někoho, kdo sice v té kritice ještě ze setrvačnosti pokračuje, ale kdo má především pocit, že by měl nabídnout jakýsi pozitivní, do budoucnosti otevřený program.“
Svou podobu pozitivního programu, jak již ze zkušeností z proběhlých let víme, nabízí kontinuálně, ale jsou tady dva čerstvé příklady. V jedné věci musel kvůli Zemanovi na kobereček ukrajinského ministerstva zahraničí český velvyslanec zde. Ve věci druhé musel promluvit sám ministr zahraničí, aby vyvrátil prezidentovy decibely v cizině, které zní v rozporu s politikou ČR zde.
České vládě tedy prezident zatápí. Zato se dnes dočkal (další v řadě) pochvaly od ruského ministra kultury Vladimira Medinského, který řekl, že ve věci Koněvova pomníku je jedině správný názor ten Zemanův. Pro Rusko a Čínu je Zeman pozitivní.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Někdo se zapíše do dějin jako nositel dobra (například T. G. Masaryk). Jiný je uctíván jako drsňák, za něhož tekla krev (Stalin, Mao a další). Když ale má někdo smůlu, že po sobě nemůže nechat v dějinách jinou než hlemýždí stopu plnou slizu, nechá po sobě alespoň ten sliz.