Článek
Možná ano. Pak by samozřejmě přišly k dobru výkřiky, že otce má Američana a že jméno a příjmení rekordmana se sice vyskytuje šestkrát, ale nikoli ve Švédsku, nýbrž v Kanadě a USA.
Řekové se zas radovali z třetího místa Emmanouila Karalise. Omezenci by ovšem mohli úpět, že žádný Řek není. Vždyť má maminku z Ugandy a je to na jeho zevnějšku poznat! V Česku bych si bytosti řvoucí něco o čistotě češství představit uměl. Ba co víc, jsou tady ve volném výběhu.
Jako například toto.
Uznávám, že konkurence extremismu je u nás silná, ale tohle už je moc i na SPD.‼️Trestní zákoník přitom hovoří jasně: "Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství nebo jiné skupině osob ... bude potrestán odnětím svobody až na 2 léta." pic.twitter.com/BEKlRCNgZb
— Jiří Pospíšil (@Pospisil_Jiri) August 5, 2024
Vidíte, média vám tohle neřeknou. A neřeknou vám nic ani o samurajské hrozbě z dovozu! Ta krev na meči, no ty vogo!
Tak dost srandiček. Existují dvě pojetí národa. Jedno je spojeno s pojmy krev a půda a pátrá po etnických kořenech jedince, které považuje za jediné správné kritérium. Má to dva háčky. Zaprvé křížení stále stejných jedinců bez účasti jiné krve končívá Pepkem Vyskočem. Zadruhé krev a půda se staly základem nacismu a jsou základem neonacismu.
Druhé pojetí nehledí na etnicitu, ale na sjednocující hodnoty. Stručně řečeno Čechem je každý, kdo má české občanství, je ochoten Česko reprezentovat a je ho připraven bránit. Společnost není v tomto pojetí multikulturní, protože tento model kvůli radikálním islamistům selhal, ale multietnická.
Proto je Tomio Okamura Čechem a Čechem je rovněž Andrej Babiš. Pak ale začínají nuance.
Okamura staví svou kariéru na nevraživosti k cizincům a Babiš eugenicky prohlašuje, že české etnikum je vyvolené a že je hrdým Čechem. Jsou to tedy Češi, ale zároveň také tragikomičtí poturčenci. Až to vypadá, že se bojí, že Češi nejsou a že je Češi mezi sebe nepřijmou, když nebudou podkuřovat tomu nejhoršímu, co v každém etniku je, tedy nacionalismu. Od etnického Japonce a Slováka jde o šaškárnu.
Jeden z nejmoudřejších lidí 20. a 21. století Boris Strugackij napsal: „Chlupatá opice, která sedí v nás, vždy bude mít sklony k vraždění, krádežím, smilstvu… Ta naše opičí uchvácenost drobnostmi, ty záchvaty opičí nenávisti vůči cizákům a čistě opičí zvyk podlehnout sice jen jednomu vůdci, ale zato vždycky…“
Nejde venkoncem o to, kdo se kde a komu narodil, ale o místo, které si vybere na přímce mezi chlupatou opicí a člověkem.
