Článek
Pak přišlo temno, ale pohádka o hodném panovníkovi se vynořila dokonce za nejhorších komunistických časů v postavě krále Miroslava, a nehledě na měnící se svět kolem přetrvala dodnes. Než úplně zmizí, zavítala do specifických hlav, kterým se zdá, že prezident může jen tak odvolat vládu, a ve svém snění organizují příslušné petice.
Prezident je ale jenom vyšší státní úředník. Jeho pravomoci určuje ústava. Česká ústava se v tomto smyslu liší od ústavy americké, francouzské a samozřejmě od ruské. Nemáme prezidentský ani poloprezidentský systém. U nás hlava státu plní určité formální úkoly v soukolí státního mechanismu a významné postavení má pouze v zahraniční politice, přičemž ani tady nemůže dělat, co chce, nýbrž musí své počínání koordinovat s vládou. Václav Klaus a zejména Miloš Zeman se v tomto smyslu zhlédli v cizině a žádní vlastenci nebyli! (ZDÍLEJTE NEŠ TO SMAŽOU!!!)
Už jsem opakovaně vyjádřil názor, že se mi jako vhodní kandidáti na úřad hlavy státu zdají právě z uvedených důvodů Petr Pavel a Pavel Fischer. Druhý jmenovaný však právě své šance dobrovolně oslabil, když v rozhovoru pro Deník N prohlásil: „Kdybychom připustili, že dáme naroveň manželství a stejnopohlavní svazky, posilujeme tím obavy, že se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat.“
Jak to ale souvisí s požadavky na prezidenta, o kterých jsem psal předtím, než jsem uvedl tento citát, a především s tím, že hlava státu by měla být jasně vymezena, co se týče zahraniční politiky? Nepřímo, ale značně.
Existuje skupina voličů, která s přihlédnutím k očekávané úspěšnosti kandidátů na Hrad bude nakonec vybírat mezi Pavlem a Fischerem. Nemusí to být ohromující množství, může ale sehrát úlohu jazýčku na vahách. V této skupině jsou lidé, kterým stačí už jen Fischerova prohlášení na téma LGBT+. Tím u nich skončil.
Pak jsou tady jiní, jejichž emoce nejsou tak nekontrolované, rádi ale přemýšlejí a hledají logiku. Těm nemusí – a pravděpodobně nebude – vonět, že opravdový a produktivní bojovník proti kremelskému režimu Pavel Fischer je zároveň s tímto režimem na jedné lodi až doslovně, pokud jde o postoje v rovině LGBT+.
Fischer ve stejném rozhovoru pro Deník N o sobě říká, že je poněkud staromódní. Jako tatíček v retrostylu by byl na Hradě příkladný. Ale tatíček na Hradě u přemýšlivých voličů šanci nemá.