Očima Saši Mitrofanova: „Táta“ a „máma“ proti prezidentovi

Prezident Petr Pavel sliboval, že pokud bude zvolen, bude chtít ve věcech veřejných nastolit řád a klid. Dělá to? Zatím ano.

Když musel přijmout složité rozhodnutí, co s krácením valorizace důchodů, přišel před kamery a mikrofony a snažil se vysvětlit, co ho vede ke kroku, který udělá. Když byla tématem prezidentského brífinku volba soudců Ústavního soudu, opět popsal, jakou cestou je bude vybírat.

Pavel používá jinou metodu řízení a rozhodování než tu, kterou nastolovali předchozí prezidenti a v širším měřítku předchozí nejvyšší politici.

Co v chování nové hlavy státu zatím naprosto schází, je snaha působit majestátně, jako součást mystického nejvyššího patra vyvolených, kteří již samotným zvolením opustili sféru normálních bytostí a povznesli se tam, kde je jejich moudrost nad jakékoli chápání sprostého lidu.

Mimochodem základní rys této psychologie prokázali před nedávnem poslanci vládní koalice, když odmítli návrh ANO na zmrazení svých platů se spoustou důvodů, proč by to nešlo. Až na přímé prezidentovo vyžádání se v této věci začalo něco hýbat, ale není pochyb, že leckdo z vládních poslanců to Pavlovi nezapomene. Setřel pel jejich vyvolenosti.

Vracím se na začátek úvahy. Je v teorii počínání hlavy státu v popsaných případech bezchybné? Ano, je. Nepovyšuje se nad své pravomoci, nehraje si na děda Vševěda, plní úkoly, které mu ukládá Ústava. A teď praxe. Uznává tuto správnost celá veřejnost a všichni její političtí zástupci?

Ne.

Příklady můžou vážení čtenáři najít sami v nepřeberném množství výstupů jak sněmovní opozice, tak pouliční směsky mimo parlament. Na první pohled, a právě z hlediska selského rozumu, kterým se tato sorta spoluobčanů ráda ohání, to nedává smysl.

Co je nesprávného na tom, že prezident, který nemá právo posuzovat, zda je něco ústavní, či neústavní, trvá na tom, že tuto záležitost smí vyřešit pouze instituce, která je k tomu přímo určena? Co lze namítnout proti tomu, že hlava státu nechá posoudit kandidáty na ústavní soudce lidmi, kteří tomu odborně rozumí nejlépe?

Smysl to ale dává. Pro tyto spoluobčany je totiž prezident něco jako monarcha či generální tajemník, který rozhoduje sólo z hlediska vyšší moci. Těžce nesou, že Pavel je mimo tuto představu. Proto tolik povyku od „táty“ a „mámy“.