Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Svátek demokracie, čert aby ho spral

Zítra a pozítří jsou volby. Volby jsou, jak známo, svátkem demokracie. Fuj, to je ale omšelá věta! Sám je vnímám jako mrzutou, ale absolutně nezbytnou záležitost. Proč mrzutou? Protože právě před volbami se do veřejného prostoru vylije nejvíce tak smrduté chlévské mrvy, že by jeden blil. Čert aby spral takový svátek! Na druhou stranu jít hlasovat je nezbytné, abychom nakonec neutonuli v samé mrvě, které je kolem víc, než je zdrávo.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Demokratické volby jsou uspořádány velmi přehledně. Představte si to jako systém několika dveří. Ty vstupní oddělují od sebe dvě velké skupiny podle základního klíče.

Doprava jdou lidé, pro které je nezbytná svoboda a možnost uplatnit své schopnosti bez podřízení vrchnosti. Doleva vede cesta pro ty, kterým je svoboda platná jako mrtvému zimník, protože netouží po ničem jiném tak silně jako po jistotách pro sebe a po trestech pro úspěšnější. K tomu snesou, ba budou vyžadovat vůdce s pevnou rukou, jehož moudrost bude nad jejich chápání. I kdyby to byl ve skutečnosti úplný trotl, který ani neumí mluvit jejich jazykem. Nevadí, oni si ho upraví k obrazu svému.

V nadcházejících volbách pak má první skupina na výběr ze strany, hnutí, koalice a kandidátů, kteří jsou nedokonalí, někdy k vzteku, jindy k smíchu, ale mají se svými voliči jedno společné, budou bránit svou a jejich svobodu. To je rozhodující bod. Protože v opačném případě získají většinu strany, hnutí, koalice a kandidáti druhé skupiny.

Zásadní rozdíl mezi dvěma skupinami a jejich voliči spočívá v tom, jak se staví k oponentům. Ti, kteří potřebují svobodu, ji nemůžou z definice upřít ani svým protivníkům. Takže je nechají ve veřejném prostoru křičet, bujet a smrdět, jak je to té druhé skupině vlastní.

Kdo ve středu večer sledoval televizní duel Petra Fialy a Andreje Babiše na CNN Prima News, nepotřebuje delší vysvětlení, co mám na mysli. Střet konzervativního, ale klidného profesora s neurotickou domovní důvěrnicí z dob normalizace, která na dálku soutěžila v manýrách a inteligenci se směroplatnou Máňou a vyhrála, byl velmi dobrou ilustrací dvou nekompatibilních sfér, které se momentálně ve světě střetávají nejen v nadcházejících volbách.

Zbývá říci, co udělám já sám. Za Máňou se rozhodně nevydám, není to má krevní skupina. Zakroužkuji dva lidi, které znám osobně, a vím, že by v Evropském parlamentu byli pro Česko platnými členy. Jeden je dvakrát mladší než já, druhému bych také mohl dělat tátu. Jeho skutečného otce bych také volil, ale nekandiduje.

A bude to.

Výběr článků

Načítám