Článek
Svobodou je míněn pětibojař David Svoboda, který se v televizi vyjadřoval vstřícně k účasti ruských a běloruských sportovců na olympijských hrách a v kvalifikačních soutěžích. Myslel to upřímně, nechal nahlédnout do své hlavy, kde sídlila pomatenost, pokud šlo o chápání, co se na Ukrajině děje.
Jakmile vyvolaly jeho výroky značné pobouření nejen ve veřejném prostoru, ale také u jeho nadřízených, vyrojila se spousta obhájců svobody projevu a projevu Svobody. Velmi rozhořčeně se chytali za hlavu a málem tvrdili, že kvůli tomu v listopadu 1989 klíči nezvonili. A měli by naprostou pravdu, kdyby nešlo o jednu nezanedbatelnou okolnost.
Jedinců, kteří mají sympatie pro Putinovo Rusko a nenávidí Ukrajinu, harcuje českými luhy a háji množství větší než malé. Nikdo je za jejich názory nepronásleduje. Dokonce mohou produkty jejich mozkoven ve verbální podobě zaznívat na nejznámějším českém náměstí v hlavním městě. Proč má tedy být David Svoboda výjimkou?
Odpověď je jednoduchá natolik, že by ji mohly pobrat i zmíněné mozkovny. Protože není jen sportovec, ale především voják z povolání. Voják z povolání je dobrovolným členem přísně nedemokratické struktury, jakou armáda je. Za vyjádření, která jdou proti duchu této struktury, musí očekávat potrestání.
Kořeny odmítání tohoto stavu lze snadno najít v české klasice: „Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždy říkal: ,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí.' A není to pravda? Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez disciplíny. Z toho jsem vždycky měl největší strach.“
„Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej,“ opakoval zježený muž.
„Kristus Pán byl taky nevinnej,“ řekl Švejk, „a taky ho ukřižovali. Nikde nikdy nikomu na nějakým nevinným člověku nezáleželo.“
V hlavách obhájců projevu Svobody se od dob Rakouska-Uherska nic nezměnilo. Jenže v realitě se změnilo všechno. Armáda už nehájí cizího císaře pána, ale svobodu vlastní země. Před kým aktuálně? Před Ruskem a Běloruskem. David Svoboda dostal trest (velmi mírný) zaslouženě.
Ještě pro ty, kteří prý v listopadu 1989 pro tohle klíči nezvonili. Nebylo to v době krátce poté jiné než teď. Viz následující příklad.
Jednoaktovka na Valech aneb Kterak ministr obrany vojáčka vyzpovídal
Zdroj: Rudé Právo. Datum vydání: 29.5. 1992. Autor: Václav Pergl
Armádní budova v Praze Na valech, středa dopoledne. Tisková konference ministra obrany ČSFR Luboše Dobrovského. Přináším záznam dialogu, který se tam před novináři odehrál:
Ministr: Pozval jsem vojáka základní služby z Kostelce, který od pondělka drží hladovku.
(Vstupuje vytáhlý, vyděšený vojáček.)
Voják: Pane ministře, vojín Kozelka.
M: Posaďte se, vojáku.
(Voják usedá za předsednický stůl. Mezi ním a ministrem obrany sedí tisková mluvčí.)
M: Vysvětlete nám důvody, proč držíte hladovku.
K: Na podporu svých tří požadavků: zrušení všeobecné branné povinnosti, vyšetření upáleného vojáka z Vyškova a postupné zavedení profesionalizace armády. K vyhlášení hladovky mě vedl zoufalý čin upáleného.
M: Kde jste strávil čas od soboty do pondělí?
K: Do neděle jsem byl doma a pak jsem psal prohlášení.
M: Dokdy jste měl vycházku?
K: Do neděle, do třiadvaceti hodin.
M: Pak jste byl jinde. Kde jste byl?
K: V Praze. Potřeboval jsem vytisknout své prohlášení. Tak jsem šel na sekretariát Republikánské strany.
M: Tam vám ho vytiskli?
K: Ano.
M: Vědomě jste se nedostavil do kasáren?
K: Ano.
M: Ale vy jste byl poučen, že máte vycházku do určité hodiny, a když ji přetáhnete, porušujete i zákon. K tomu vás muselo něco vést. To není maličkost porušit zákon. Nějaký vážný důvod?
K: Připravoval jsem prohlášení.
M: Vaše požadavky vycházejí z vaší neinformovanosti. Rada obrany státu už dávno schválila koncepci rozvoje čs. armády, v níž se předpokládá, že Československá armáda bude postupně profesionalizována. Počítáme i s určitou dobrovolností při výkonu vojenské základní služby. Dávám vám své slovo, že případ upáleného vojáka bude přísně vyšetřen. Navíc, bude zpřísněn i zdravotní výběr povolanců do armády. Kdybyste se nejdříve, bez hladovky, informoval, zda vaše požadavky mohou být splněny, mohl jste si ušetřit jak to svévolné vzdálení, tak tu nepříjemnost, že se teď ocitáte v situaci, ve které požadujete tak vehementně něco, co už se realizuje. Chápu, že vaše jednání je vedeno vysokou mírou občanské uvědomělosti a myslím, že kázeňské důsledky za to, že jste se včas nedostavil do kasáren, by měly být jen ve velitelském napomenutí. Jestli souhlasíte s mými odpověďmi na vaše požadavky, vyzývám vás, prosím vás, abyste tady ukončil hladovku.
K: (Vstává.) Prohlašuji, že se vším, co řekl ministr, souhlasím a dnešním dnem ukončuji hladovku.
(Oba aktéři si podávají ruce. Vojín Kozelka spokojeně odchází. Tisková konference ministra obrany pokračuje.)
Stromy na Karláku, na kterých sedí pomatení vojáci a hlásají svobodu pro nepřítele své země, by si zrovna toužebně přál tento nepřítel.