Očima Saši Mitrofanova: Stínový box v očekávání novot

Pavel prezidentem není, jako hlava státu neudělal ještě žádný krok, nevykonal žádný čin, ani kladný, ani záporný. Ale buší se do něj tak, jako kdyby už dokázal pobýt ve funkci nějaký ten pátek a choval se přitom tak neobratně, že podráždil část české veřejnosti, která je mimořádně háklivá na to, co má prezident dělat a co dělat v žádném případě nemá.

Jinými slovy se na Pavlovi a na jeho nejbližším pracovním a rodinném okolí hledají mouchy, a přitom ještě ani není k dispozici ten kus masa, na kterém by se ty mouchy mohly eventuálně usadit. Je to bezesporu pozoruhodný jev současného politického života. Pamatuje si někdo, že by se v mezidobí od prvního zvolení na Hrad do první inaugurace řešilo, co udělal nebo neudělal Miloš Zeman, kdo mu volal, s kým se sešel? Probíralo se, zda bude na Hradě škodit, protože je nějak divně aktivní? Ať si vážené čtenářky a vážení čtenáři, kteří si tu dobu bezesporu dokážou hravě vybavit, odpovědí sami.

Politická opozice a část mediální scény v těchto dnech předvádí politický stínový box. Direkty, háky, zvedáky! Radost pohledět! Jen ten protivník schází, místo něj je vzduch. Snaha o předstírání boje se skutečným sokem je proto komická. Ale je to něco úplně nového, proto si to zaslouží i vážné zamyšlení.

Proč je samotná přítomnost Petra Pavla jako budoucího prezidenta tak silným alergenem pro tak velkou část společnosti? To přece nemůže být jenom kapric, na to zachvátila tato boxovací horečka příliš mnoho různých lidí. Výsledkem je politická česká bramboračka. Prezident je sice zvolen, ale prezidentem je stále někdo jiný, který ovšem deset let pracoval na tom, aby se ukázal jako politická a někdy i lidská kreatura, na kterou se nezapomíná. Přitom se zvedly hlasy, že tomuto „velikánovi“ musíme zajistit důstojný odchod, kdežto ten druhý, který ještě nenastoupil, je s chutí používán jako fackovací panák.

Jestli nebude pes zakopaný v očekávání novot, které s sebou Petr Pavel bezpochyby přinese. Politická česká bramboračka sestává už léta z bezmezného vykecávání, vytříbeného alibismu a obcházení pravidel, protože ta jsou přece pro hlupáky. Nevíme, jaký bude Pavel jako prezident, ale jako kandidát jasně ukázal, že takový národní pokrm v této podobě nežere.