Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Srážky nad představami včerejška

Po prezidentských volbách se politický život v Česku zase rozjel různými směry. Sněmovní opozice zdokonaluje své obstrukční umění a brzy se možná dočkáme kompletního zablokování práce dolní parlamentní komory proto, že ANO a SPD se nelíbí, že nemají v této komoře většinu. Přeháním? Uvidíme.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Rozhodně nejsou přeháněním novinářů hlasité výkřiky, jak zrůdná je současná vládní koalice, od jihomoravské pávice ANO Aleny Schillerové a obou Karlů Havlíčků za situace, kdy si většina spoluobčanů pamatuje, jak zacházel se státními penězi Andrej Babiš a jak je rád rozdával voličským skupinám, u kterých očekával reciprocitu. Na druhou stranu proč by nemohlo ANO spoléhat na voliče, kteří si nic nepamatují ze zásady, protože si nemůžou pamatovat to, co nepochopili.

Babišova parta silně zvyšuje hlas ohledně nižší valorizace důchodů. Když projedete hlasy důchodců na sociálních sítích, najdete však mnoho takových, kteří odmítají, a to vehementně, aby za ně mluvili lidé jako Schillerová, Havlíček nebo Josef Středula. Jinými slovy i penzisté dokážou spočítat, že nemusí být jedinou privilegovanou skupinou, když má stát hluboko do kapsy. Ale kopí se nad tímto problémem lámou jedna radost.

Ne že by výše důchodů nebyla důležitá, ne že by se neměly dělat starosti nad udržením životaschopnosti státních financí nebo stavem infrastruktury či služeb. Patří to k běžné agendě společností, které jsou v podmínkách, kdy se mohou soustředit jen na řešení svých vnitřních problémů a nedodělků. Obávám se ale, že pro naši společnost jsou tyto bohatě nasvícené a mediálně zesílené srážky lámáním kopí nad představami včerejška.

Nic se neslyší s tak velkým odporem jako tvrzení, že mírové časy skončily a vše bude jinak. Naposledy se s tímto pocitem musely naplno vyrovnat generace dědečků a babiček či pradědů a prababiček dnešních obyvatel ČR. Ale je to tu zas a osobně jsem vděčný za to, že se ve veřejném prostoru objevili a nebojí se o nepříjemné budoucnosti mluvit přinejmenším dva muži.

Jednak je to zvolený prezident Petr Pavel. Ten si ale vzhledem k charakteru svého úřadu bere a bude muset brát servítky víc nežli náčelník generálního štábu Armády ČR Karel Řehka. Velmi doporučuji jeho podrobné vysvětlení, proč nemáme od nadcházejících let čekat návrat časů blažené nevědomosti o dění mimo českou kotlinu, co do české kotliny tak nebo onak pronikne a jak bude muset reagovat.

Reagovat proto, aby se jednoho dne mohla vrátit k bezstarostným srážkám, jestli budou důchody o pár stovek vyšší či nižší, protože bude zažehnáno nebezpečí, že nebudou nejen důchody, ale ani republika.

Související témata:

Výběr článků

Načítám