Článek
Jaký to má souvis, když použiji výrazivo hlavního aktéra současné politické krize, s okamžikem, který republika prožívá? Přímý. Andrej Babiš je na politické silnici urputné hovado bez úcty k pravidlům. V těchto dnech to demonstruje s překročením povolené rychlosti téměř o maximální hodnotu.
K povinnostem předsedy vlády, které za chvíli vyprší nouzový stav a nemá většinu pro jeho prodloužení, patří zanechání veškeré další činnosti a nepřetržité jednání se stranami, na kterých toto prodloužení záleží. Místo toho Babiš podnikl Tour de Sputnik po zemích, které slouží jako kárka, na které Putin vyváží svou vakcínu do světa.
Není náhoda, že v minulém týdnu ruský prezident na setkání s šéfredaktory hlavních médií vyjádřil velikou spokojenost se situací kolem Sputniku. Pomohl mu svými cestami i Babiš. Místo toho, aby se staral o domácí krizi. Závěr: za neprodloužení nouzového stavu může premiér, který neplnil svoje přímé povinnosti a místo toho trajdal po všech čertech, čímž vyhověl nepřátelské mocnosti.
Dodatečná informace: „Jednoduše pan premiér, když o něco žádá, tak se tváří, jako by byl on o něco žádán, o něco, co vůbec nechce, ta jednání jsou s ním šílená.“ To jsou slova místopředsedy ČSSD Ondřeje Veselého ve včerejší Partii Terezy Tománkové. Babiš se podle všeho nedokáže, a možná ani nechce, zbavit pocitu, že řídí Česko jako svou firmu. Jenže o to ho nikdo neprosil.
Situace je vážná, nikoli však zoufalá. Proč je vážná? Protože opozice nedokázala ve střetu s Babišem vystupovat jako jednotná síla. V mžiku využil toho, že se proti neprodloužení nouzového stavu ozvali hejtmani z opozičních stran. Ti se ale dostali do pozice rukojmích: po zrušení nouzového stavu by se museli vypořádávat s krizovým stavem krajů bez tohoto krytí, jen s vlastními pravomocemi, které vnímali jako naprosto nedostatečné. Proto Babišovi ustoupili a požádali o obnovení nouzového stavu. Vláda to včera udělala.
Jestli tím porušila Ústavu, může závazně určit jen Ústavní soud. Nehledě na to zavládl v České republice stav, který lze označit zkratkou bonako čili bordel na kolečkách. Ale proč není situace zoufalá? Protože se rýsuje, po překlenutí přibližně půlročního marasmu, možnost poslat piráta do pangejtu. Koukněte na tato čísla.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.