Článek
Nicméně není možné přejít mlčením, že prezident je spíše proti tomu, aby Česká republika měla v Ruské federaci plnohodnotného ambasadora, kdežto ministr zahraničí zastává jiný názor.
Podrobnou argumentaci obou státníků lze přečíst pod uvedenými odkazy. Podle Jana Lipavského je velvyslanec nutný kvůli prosazování českých zájmů a kvůli výměně technických, někdy i zásadních informací mezi Českem a Ruskem.
Petr Pavel ale v případném obnovení velvyslanecké funkce v Moskvě vidí spíše negativa než pozitiva. „V tuto chvíli si to nedokážu představit. Navíc si myslím, že bychom tím dost popřeli to, co děláme ve prospěch Ukrajiny, kdybychom požádali prezidenta Putina o obnovení normálních diplomatických vztahů,“ uvedl Pavel.
Ještě prý ale neměl možnost mluvit s ministrem zahraničí ani s premiérem. „Nejdřív si vyslechnu jejich argumentaci. Pokud bude racionální a uvidím, že z takového kroku by pro Českou republiku plynul nějaký přínos, anebo pro naše partnery, budu o tom uvažovat,“ dodal prezident.
Co na takovém setkání může vyložit jako trumf na jednací stůl Lipavský? V každém případě už jednu kartu odkryl. „Všechny ostatní klíčové země našeho bloku mají velvyslanecké zastoupení v Moskvě,“ řekl ministr zahraničí.
Tady uděláme poznámku Vrátit se a připomeneme jinou událost. Ředitel BIS Michal Koudelka promluvil o brutálním útočení ruského státu na demokratické struktury české společnosti. Včetně placeného působení ve prospěch Kremlu se zapojením známých českých osobností. O ovlivňování údajně „lidových protestů proti bídě“, ve skutečnosti proti demokracii v Česku nemluvě.
Koudelka neřekl jména a kdekdo se nachytal a naléhá, že je měl říct. Jenže za prvé nesmí, za druhé i nepřímá akce může být užitečná. Ozvali se totiž nespokojeně téměř bez výjimky ti, kteří stále vidí Rusko jako možného partnera do budoucna.
Ted se vraťme k předchozí úvaze. Jako zbloudilou ovečku stále chtějí vidět Rusko představitelé zemí, na jejichž velvyslaneckou přítomnost v Moskvě se odvolává Lipavský. Nehledě na akce i přímo teroristického charakteru, které Kreml provedl na území některých z nich.
Jenže jsou to zpravidla země mnohem větší než Česko. ČR se může přizpůsobit trendu Co jsme si, to jsme si, po Putinovi se dohodneme, anebo vnímat Rusko jako trvalou, ne-li věčnou hrozbu.
Jak říkal jeden komik, a vo vo vo tom to je.