Očima Saši Mitrofanova: Rozcestníky, kam se podíváš

Spousta známých hlásí, že dětem začaly prázdniny a že i oni budou mít v nejbližší době dovolenou. To je paráda! Aspoň na čtrnáct dnů vyměnit montérky pracujícího za nedbalky dovolenkáře, to je samo o sobě rozkoš. A když ještě vyjde počasí a nálada kolem je dobrá…

S dovolenou jsou spojeny také pěší túry s rozcestníky. I to je fajn, když si můžeme vybrat, kudy půjdeme. To je mimo jiné příprava na stav, který nastane, až doba dovolených skončí. Budou tu rozcestníky, kam se podíváš.

Ten největší už stojí v Evropě. Budou se nabízet dvě cesty. Na konci jedné by měla být sevřenější EU, v jejímž čele by stála Evropská komise (EK) s pravomocemi, které by mohly odpovídat více vládě takto pojatého skorostátu než skupině lidí, kteří neprošli národními volbami, jen volbou Evropským parlamentem.

Druhá cesta by počítala spíše s unií národních států, které by se sice dohodly na velmi těsné spolupráci v řadě důležitých oblastí, ale Evropskou komisi by k tomu potřebovaly mnohem méně, ne-li vůbec, než Evropskou radu, což je název tělesa, které sdružuje nejvyšší představitele členských států. Mimořádně podrobně je tento rozcestník i s lidmi na obou stranách sporu popsán zde.

Z české strany byly slyšet před tímto rozcestníkem zatím dva vládní hlasy. Ačkoli se zdá, že byly rozdílné, v zásadě se shodovaly. Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek nejdříve vzrušeně volal k odpovědnosti za brexit předsedu EK Jeana-Clauda Junckera, přičemž premiér Bohuslav Sobotka svého ministra nepodpořil.

Později ale Sobotka opakovaně zdůraznil, že role EK má být oslabena a více pravomocí by měla získat Evropská rada. V podstatě jde o stejný postoj, jen si Zaorálek zahrál na rockového frontmana a Sobotka na jazzového pianistu v hloubi pódia.

Téma EU spojuje zahraničí s národními zájmy. Doma už máme rozcestník vztyčen dost dávno. Postaral se o to prezident republiky. Patří mu skutečné poděkování, že na věci pilně pracuje a neustále zdokonaluje charakteristiku směru, který čím dál víc vědomě symbolizuje. V chápání jeho vývoje se lze navíc opřít o historické vzory.

Zatímco se donedávna jako pomocný nástroj pro uchopení Zemanova kremlofilství mohl posloužit kurs Gustáva Husáka, čerstvé výroky pana prezidenta, v nichž tepe americkou korupci v nejvyšších kruzích a rejdy mezinárodního kapitálu židovského původu, odkazují ke Klementu Gottwaldovi. Třeba bude další etapou boj s mandelinkou bramborovou. Ale i modernizovaný Husák či Gottwald je v demokracii alternativa opuštění demokracie, která se leckomu může líbit.

A jinak všem samozřejmě přeji hezkou dovolenou.