Očima Saši Mitrofanova: První duel ukázal: Zeman může na Vysočinu. Stát se nezhroutí

Máme po první prezidentské debatě kandidátů. Hodnotit lze umělecký dojem, technický výkon, celkové body.

Užitečné bylo rozdělit hlediště na dvě poloviny, protože tak vyniklo, jací lidé podporují jednotlivé kandidáty i jak se podporovatelé rozdílně chovají. Drahošovi přišlo fandit v hojném počtu mládí. Tento kandidát je nadějí těch, kteří mají život před sebou a chtějí ho žít ve svobodě. I jiných občanů, kteří však vyznávají stejné hodnoty.

Za Zemana kopalo značně starší obecenstvo. Kamera zabírala jednotlivé tváře. Fyziognomické posouzení fanoušků obou kandidátů nechám na každém divákovi. Opravdu bylo čeho se chytit. Stejně tak nebyl problém zjistit z reakcí obou polovin, koho máma s tátou naučili v dětství neprojevovat se jako hulvát, a koho naopak vychovala hospoda s jejími mravy.

Kandidáti nebyli žádní mladíci, to se vědělo. Ale i pokročilý věk může dovést různé muže k různým podobám. Na pódiu byly předvedeny dva modely chování: zlý dědek a přísný, klidný starší pán. Jeden sedící v křesle důstojně, druhý rozvalený.

Lišila se také kondice obou diskutujících. Důležitým předpokladem výkonu prezidentského úřadu je zdravotní stav uchazeče. Tady nemohlo dojít k pochybám: Miloš Zeman zvláště ke konci ztrácel síly a závěrečné rozloučení vestoje ukázalo obraz dvou mužů s velkým rozdílem vitality.

Nyní k technickému výkonu, tedy k obsahu. Byl zastřen Zemanovým skákáním do řeči oponentovi, neskrývanými osobními výpady a překrucováním. Drahoš na začátku akademicky nechal protivníka řádit, pak převzal iniciativu a bez podpásovek vrátil Zemanovi jeho někdejší citaci o tom, že „třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt“.

Připomněl to v reakci na Zemanovu invektivu, že protikandidát má české voliče za blbce. Ono se sice vědělo, že takto se k nim staví sám Zeman, ale příslušná citace zazněla včas a Zeman se zmohl pouze na nesouvislé věty. Pokusil se pak, za hlasitého přispění své klaky, namluvit publiku, že Drahoš je vítač migrantů, ale přesvědčit mohl jen ty, kteří mu, na rozdíl od českých soudů, věří i to, že nikdy nelže.

Závěrečné hodnocení je následující: Zeman si Drahoše na chleba nenamazal. Aureolu nepřekonatelného diskutéra někde vytratil. V politických tématech nebylo poznat, že Zeman obsazuje nejrůznější funkce téměř třicet let s desetiletou pauzou. Nedošlo k rozdílu třídy. Drahoš prokázal chuť a schopnost být novým prezidentem.

Kdyby Zeman v březnu odjel na Vysočinu, stát by se nezhroutil. Bylo by ale v něm méně zloby.