Článek
V mých debatách s lidmi na sítích se vyskytl další postřeh. Tohle napsal pan L.: „Dělal jsem si čárky pokaždé, když řekl Ukrajina. Kolik myslíte, že jich mám?“ Zkuste to sami a zjistíte, že ani jednu. Znamená to, že Petr Pavel zapomněl na Ukrajinu?
Ne, nic takového se nedělo. Svědčí o tom tato pasáž Pavlova projevu: „Jsou problémy s původem daleko za našimi hranicemi, které přesto silně ovlivňují naše životy. V dnešním propojeném světě a v době, kdy v naší blízkosti probíhají vážné válečné konflikty, bohužel více než kdy dříve. Evropská unie nám dává šanci, jak nejlépe uplatnit náš vliv a prosadit naše zájmy. Spolu s NATO je pro nás zárukou, že má Česká republika silné partnery, o které se může opřít. A taková záruka je dnes nedocenitelná.“ Takhle by potenciální kumpán Viktora Orbána a Roberta Fica nemluvil ani náhodou.
A co když se podíváme na výsledky průzkumu veřejného mínění, který by zveřejněn ve stejné době, kdy se prezident připravoval na svůj projev? Sdělují, že největším sympatiím se nyní u obyvatel České republiky těší Slovensko a Rakousko, následované Polskem. Na konci žebříčku se umístily Ukrajina, Čína a Rusko. Ergo, přímá zmínka o Ukrajině by mohla podráždit tu část českého obyvatelstva, která nemá buňky nebo chuť na to, aby ji odlišila od Ruska. To je tvrdá realita všedních dnů.
Zákonitě ale vzniká otázka, k čemu potřebuje prezident přízeň občanů obdařených rozhledem brouků hovniválů? I to je však součást tvrdé politické reality. Ale než na tuto otázku odpovím přímo, chci připomenout, jakou úroveň má politická skvadra, která má šanci zvítězit v příštích sněmovních volbách a převzít moc v České republice.
Tady je zkrácená verze novoročního projevu Andreje Babiše. Je unikátní tím, že vystihuje jeho obvyklé vypouštění zvuků z dutiny ústní tak věrně, že netřeba poslouchat verzi úplnou. Přesvědčte se sami.
Protože čas jsou peníze, celý desetiminutový novoroční projev Andreje Babiše v půl minutě. pic.twitter.com/2OydO55Lk4
— Poslední skaut™ (@Posledniskaut) January 2, 2024
Jenže skutečnost je taková, že tohle zjevení má šanci v Česku opět vládnout. Současná vládní koalice by se stala opozicí (v případě kolaborace ODS s ANO pak částečně). Společnost by zůstala bez jedné nohy, respektive by to byla noha značně chromá, protože málo schopná. Vyvažovat by musel ten, kdo dokáže přitáhnout nejen voliče současné vlády, ale i část občanů tlačících svou kuličku a také mladou generaci.
Pavel se možná jen pustil do příprav budoucího opevnění.
