Očima Saši Mitrofanova: Prezidentovy úkoly a jejich průběžné plnění

Inventuru má smysl dělat jen podle těch úkolů, které má ten či onen plnit. Proto se nebudu zabývat detaily typu, kdo se s kým v prezidentově kanceláři (možná) pohádal nebo jestli má nebo nemá kartičku pro vstup na Hrad „přítel po boku“.

Chápu, že na určité úrovni vnímání života a koneckonců i politiky startují tyto peripetie v mozcích mnoha spoluobčanů pochody, které vždy končí v pastoušce, nad jejímž vchodem visí nápis Všichni a všechno stojí za starou belu. Nepište mi prosím, že tam má být jiné slovo místo starou belu. Já to vím a každý, kdo mi to napíše, se nezmýlí, ale nebudu přece zahrnovat takové slovo do slušného sloupku, že.

Třeba vás překvapím, ale jsou okolnosti, za kterých bych do vyhodnocení prezidentova výkonu v prvním roce zahrnul i změny v osazenstvu Hradu či roli docházejícího přítele. To souvisí s tím, jak chápu poslání Petra Pavla ve funkci hlavy státu.

Pro mě je tady jeden nezbytný a maximálně důležitý úkol na mezinárodním poli a vedle něj druhý takový úkol ve vnitřní politice. Tím druhým začnu. Je to vytvoření zálohy pro chvíli, v níž by výsledky sněmovních voleb postrčily Česko na maďarskou nebo slovenskou cestu. Petr Pavel během uplynulého roku viditelně pracoval tak, aby si předem neznepřátelil žádnou skupinu obyvatel. Sem se nepochybně nepočítají fašisté, komunisté a populisté. Tito členové společnosti jsou ve věčné opozici k demokracii, takže by postrádalo smysl plýtvání silami pro jejich naklonění, které je nemožné.

Nyní úkol číslo jedna: ruským napadením Ukrajiny se zřítil svět, jehož základy byly položeny po druhé světové válce. Další válka v podobě, kterou mnozí neviděli nebo vidět odmítali, začala dávno před českými volbami hlavy státu a nyní nabírá na obrátkách. Česko v těchto podmínkách potřebuje prezidenta, který za prvé ve válce byl a ví, jak se v ní chovat, za druhé svým dlouholetým působením v zahraničí na místech, kde se rozhoduje o světě, pozbyl malosti a provinčnosti typické pro českou politiku.

Po prvním roce působení lze s jistotou říci, že Česko takovou hlavu státu má. Změny v její kanceláři na plnění tohoto úkolu nemají sebemenší vliv. A přítel Petr Kolář je člověk, který zde dokáže pomoct jako málokdo jiný.