Článek
Ne že by ohlasy na moje texty byly jediným zdrojem, ze kterého jsem důvěrně poznal druh, kterému říkám civis nasranius (latiníci prominou). Tato sorta se mi plete do života a snaží se ho zkazit už přes šedesát let, a to nejdříve v jedné, pak v druhé zemi. Jsou to vlastně mentální příbuzní ve všech zemích a vývoj ukazuje, že jsou nejen v Rusku či Česku, ale na celém světě a zrovna teď mají pocit, že přišel jejich den.
Jak se z jedince stane civis nasranius? Vedou k tomu rozmanité cesty a jen Pán Bůh, pokud by existoval, by věděl, proč se ten či onen, ta či ona je takovým levobočkem lidského rodu, a ne člověkem, který žije sám a nechává žít jiné.
Z praxe se ale dají některé případy vypozorovat. Nejjednodušší je vlastnictví příliš malého pindíka, který nikomu neukáže, ale o to víc prská. Nebo na opačné pohlavní straně příliš malá či žádná prsa nebo jiný handicap, který se stal nezahojenou ranou na celý život.
Pak jsou tady nostalgici, kterým se za režimu, v němž mohly vyniknout jejich skromné, zato loajální dušičky, dařilo, ale ve společnosti, kde se cení mozek, nemají místo. K nim se řadí jedinci v produktivním věku, kteří však trpí stejným problémem, nestačí na společnost 2.0., nedostali do vínku příslušné schopnosti.
Civis může být také nasranius kvůli palčivému pocitu, že je jednička s hvězdičkou, ale společnost ho vyhodnotila jako nulu na entou. Ale pozor, tahle kategorie je perspektivní. Právě z ní se rekrutují ti, kteří dosahují úspěchu na nejvyšší úrovni, když se naplňuje vysněné schéma této části společnosti. To je, když tisíce až miliony civis nasranius za použití demokratických procedur takového jedince zvolí do čela strany, hnutí nebo státu a stává se z něj civis papalasius aggressivus.
Jeden takový v Česku prošel téměř všemi nejvyššími ústavními funkcemi a deset let stál v čele státu, druhý byl premiérem a chce se do této pozice za pomoci svých věrných civis nasranius brzy vrátit.
Pozor na tento druh, vážené a vážení. Ten se nezakecá.