Článek
Na okraj musím poznamenat, že první várku podobných setkání jsem absolvoval v roce 2016. Tehdy se o Ukrajině příliš nemluvilo, i když anexe Krymu už proběhla. Nemluvilo by se ani o Rusku, kdybych na tom netrval. Potkal jsem se tehdy s mnoha dobrými lidmi. Jenže ochota brát vážně informace a úvahy, které jsem předkládal, valná nebyla.
Stále se potvrzoval výrok Karla Čapka: „Alelidé, to je takový zvláštní druh lidí, kteří ke všemu, s čím se setkají, mají nějaké ‚ale‘, nějakou svou výhradu. Jejich řeč není ‚ano, ano‘ ani ‚ne, ne‘, nýbrž ‚ano, ale‘, nebo ‚ne, ale‘. Kdybyste jim řekli, že dvakrát dvě jsou čtyři, odpovědí vám na to pohotově a s jakousi převahou: ‚Ano, ale dvakrát tři, pane, je šest.‘ Načež od vás odejdou s uspokojením, že se nedali a že to vaše tvrzení uvedli, jak se říká, na správnou míru.“
Po šesti letech Rusko rozpoutalo agresi na Ukrajině – a včera jsem na toto téma besedoval od začátku války snad podesáté. Není již třeba přesvědčovat posluchačstvo, že současné Rusko se stalo líhní zla. Včera však padla otázka, kde hledat světlo na konci tunelu.
Nechám stranou otázku, jestli něco takového vůbec existuje. Vždyť celý lidský život je jen sisyfovská práce, protože nevyhnutelně končí krachem všeho, co člověk stihl v potu tváře vykonat. To ale neznamená, že nelze být veselým Sisyfem. Jak to říkal Václav Havel: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Co tedy podle mě má smysl v době, která přímo svádí k blbé náladě? Toto: Pokusit se pochopit, co se děje, kam to spěje, co to znamená pro mě osobně a jak já osobně můžu přispět k tomu, co považuji za správné.
Polopaticky: Budou prezidentské volby. Vím, že se v této době rozhoduje o dalším osudu Evropy, Česka, mé rodiny a mě samotného. Vyhodnotím, kdo by se v případě vítězství neubránil zlu, které tentokrát přichází z Východu, a kdo by se mu dokázal účinně postavit. A volím. Tak bych to viděl úplně ve všem.
Lidí, kteří dokážou takto vyřešit problém světla v tunelu, a zároveň zůstávají veselými Sisyfy bez idealismu a iluzí, si vážím a posílám jim přátelský pozdrav.