Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Polský příklad

Polské parlamentní volby byly v neděli v centru pozornosti lidí, kterým záleží na svobodě. Za přítomnosti stálého nádoru v Maďarsku a slovenské rakoviny na pochodu hrozilo další bujení úzkoprsého národovectví, které by za polévání náboženskou omáčkou vytlačilo Česko do pozice, která by vyžadovala rázné přihlášení k témuž trendu, nebo stejně rázné přetržení svazků s takovými sousedy.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

Volby ale dopadly jinak a čeští politici mají timeout, kdy nemusí říkat jasné „ano“ či jasné „ne“. Tato úleva se zračila v reakci premiéra Petra Fialy.

V Polsku však měli voliči jinou optiku. Nakonec získaly větší šanci na sestavení vlády ty strany a koalice, které dohromady získaly většinu v Sejmu a stále deklarují ochotu vládnout v zemi společně, s vyloučením dosavadní vládnoucí PiS Jarosława Kaczyńského.

Jinými slovy měli převahu voliči, kteří si přáli změnu. Změna má také spočívat v tom, že nová vláda bude skutečně proevropská a prozápadní, což by o vládě PiS mohl říci nějaký politolog jen stěží.

Na mě udělala obrovský dojem věc, kterou jsme sice v Česku viděli o předchozích sněmovních a prezidentských volbách také, ale nebyla tak nápadná. Polské volby, jak se shodli mnozí pozorovatelé, se neodehrály v ovzduší, které by zajistilo konkurujícím politickým subjektům rovný přístup.

O to výraznější byla až tvrdohlavá snaha lidí, kteří už nechtěli další roky vlády ochránců vlastních zájmů a utlačovatelů všeho, co nemá glejt jejich antikvárního vůdce, aby přišli a za jakýchkoli okolností odevzdali hlas proti PiS, pro změnu.

Stálé čtenářky a stálí čtenáři mých úvah vědí, že nemám rád patos. Ale když jsem viděl starší a mladší tváře žen a mužů, kteří ani na chvíli nezaváhali, že stráví ve frontě před volební místností dvě, tři, čtyři a někde i pět a půl hodiny, aby svým hlasem přispěli k změně situace v zemi tak, jak si to přejí, neměl jsem namouduši sebemenší chuť ironizovat nad jejich hlavním argumentem, proč se dobrovolně podrobují chladu, hladu a žízni.

Říkali, že je to jejich obywatelski obowiązek, čili občanská povinnost. I ti, kteří stáli ještě v noci ve frontách, i když regulérní volby skončily o několik hodin dříve, ale místnosti nepobraly všechny občany, kteří přišli ovlivnit chod své země, zůstali a vytrvali. Nejspíše i proto, že věděli, proti jak mocnému nepříteli se vydali do boje – občanskými prostředky.

Též budeme mít volby. Polský příklad nechť je platný. Budeme mít jinou konfiguraci a jiné strany, ale situace bude stejná. My a oni.

Výběr článků

Načítám