Článek
Tato pasáž z Nového zákona mě napadla kvůli políbení, které staronovému šéfovi ČMKOS Josefu Středulovi vtiskli dva lidé, kteří jsou tak výrazní a jsou zároveň tak různí, že Středulu toto protichůdné celování může roztrhnout. Jeho případnou kandidaturu na hlavu státu totiž podpořil jak prezident Miloš Zeman, tak Miroslav Kalousek, který v naší osobní, leč veřejné komunikaci na Twitteru trvá na tom, abych ho oslovoval jako kolegu politického komentátora, protože nikam nekandiduje.
Což o to, klidně budu říkat Miroslavu Kalouskovi pane kolego politický komentátore, ale jeho nezapomenutelnou politickou dráhu to stejně nesmaže, jakože už ji nesmaže nikdy nic.
Teď si představte potenciálního Středulova voliče. Nevím, zda se mýlím, ale pravicové přesvědčení u něj přece jen neočekávám.
Miloš Zeman, který přišel svého kámoše Pepu před kamerami povzbudit, aby šel válčit o Hrad – a vyhodil tak ze sedla proradného Andreje B., který nepozdravil u vrbiček, tedy nebyl k Zemanovi dostatečně vstřícný, když Zeman churavěl –, to je ještě levicově snesitelný pocel. I když, i když… Je Zeman levicový, pravicový, nebo spíše jen zemanový?
Polibkem od Zemana se šéf odborů oslabil o případné hlasy stoupenců svobody a demokracie. Přispěla k tomu hlavně Středulova následná nadměrně zdvořilá vděčnost za podporu poskytnutou jedincem, který ani nedokázal zůstat při svém kamarádovi Putinovi až do konce, a i toho dokázal shodit s navazujícím popliváním, aby sám vyvázl ze šlamastyky po začátku Putinovy války. Kalousek přiložil do ohně, když v nejedné levicové hlavě nejspíše vyvolal podezření, zdalipak není ten Středula nakonec tajný agent kapitálu, když se i tak nějak divně elegantně oblíká…
Byla to zkrátka povedená taškařice. O to větší, že mít předsedu odborů na Hradě je nesmysl, pokud je jeho hlavní devízou tato funkce. Prezident o postavení pracujících nerozhoduje vůbec, a kdyby si to usmyslel, musel by porušit Ústavu. Zvláště v současné době by mělo mít Česko hlavu státu, která něco znamená v mezinárodní a bezpečnostní politice. V tomto ohledu je dosavadní defilé předpokládaných kandidátů dost mělké. Výjimku tvoří jen dva muži: generál ve výslužbě Petr Pavel a předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer.