Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Piráti na mělčině všedních dnů

Čeští Piráti měli při svém vzestupu štěstí, v němž byla ukryta smůla. Štěstí v tom, že působili v Česku. Žije tady mnoho arizonských pěnic, které chtějí být nové, lepší. Proto v politice hledají Limonádového Joea, kterému by mohly odevzdat své hlasy. Před Piráty bylo takových frajerů více. Namátkou vyjmenuji US a VV.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Jak tyto formace dopadly, víme. V tom je totiž ta smůla. České pěnice jsou přelétavé. Zahoří láskou k novému kovbojovi v saloonu, ale jsou to tvorové od přírody promiskuitní, tak se jim to za chvíli omrzí a hledají zas někoho čerstvého pro obdiv a odevzdání hlasu. To se teď děje vůči Pirátům a musí se dodat, že se o to přičinili sami.

Pěnice se totiž v politice nevyznají, automaticky si myslí, že jde o kloaku bez kolaloky, kde se pohybují výhradně vyžírkové, kteří jen hrabou a nechtějí nic dát lidem, tedy konkrétně jim. A že nově příchozí jsou s to tento stav změnit, když mají správný postoj a když jim ony, pěnice, dají tu možnost.

Počáteční pirátský pokřik Pusťte nás na ně! cílil přesně na pěnice. Svazácky entuziastický vězeňský autobus, s nímž Piráti brázdili republiku, potvrzoval, že jim není cizí ani populismus hrubého zrna. Stejně jako namyšlenost a nevychovanost typická pro příslušníky technických oborů, kteří se pustili do sféry politiky s přesvědčením, že sežrali Šalomounův exkrement.

Současný stav Pirátů vyplývá z toho, že jako vládní strana narazili na mělčinu všedních dnů. Digitalizace stavebního řízení se měla stát důkazem, že jsou to machři na slovo vzatí, zvláště když jde o oblast, ve které měli být nezpochybnitelné jedničky. Ale nestalo se tak. Místo toho vypadá Ivan Bartoš s digitalizací jako Harry Jelínek s Karlštejnem.

Je přitom docela možné, že humbuk kolem startu digitalizace stavebního řízení je, jak je v kraji zvykem, poněkud přehnaný a že po čase se všechno usadí. Jenže tady se Pirátům vymstilo právě jejich pohrdání všedním provozem politiky, které tak okatě projevovali a přitom nešetřili urážkami na adresu tradičních partají a jejich voličů.

Vzdáleně připomíná reakce tohoto prostředí sedláky během kolektivizace, kdy prověřovali městské agitátory, kteří je lámali do JZD, kontrolní otázkou, kde má kráva rohy, za ušima nebo před ušima. S maníkem, který nevěděl nebo řekl, že je má za ušima, se už vůbec nebavili.

Kdo by ale byl očekával, že Piráti nebudou umět uvést do života věc spojenou s jejich přímou odborností? To je, jako kdyby jednonohý John Silver trpěl mořskou nemocí. A vidíte, zvracejí ostošest.

Související články

Výběr článků

Načítám