Očima Saši Mitrofanova: Pěstitelé bolševníku

Vždyť v Maďarsku si mnozí svého času rovněž mysleli, že řeší ryze národní problémy, když házeli volební lístky Orbánovi, a na Slovensku Ficovi voliči určitě hlasovali pro jeho návrat k moci s nadějí, že přijde takový ten slovenský ráj. Dočkali se ovšem od Kremlu veřejného zařazení Maďarska a Slovenska do sféry moskevského vlivu a logicky se v obou zemích, po ruském vzoru, už svobodně nežije.

Nedávno proběhly v Česku krajské volby. Zcela demokraticky. Na základě jejich výsledků hnutí ANO domluvilo koalici s SPD už ve čtyřech krajích, v Královéhradeckém, Moravskoslezském, Olomouckém kraji a na Vysočině. Krajské koalice však prý s tou vládní nemají moc společného, říkají představitelé ANO. Jenže se v Česku už stal jednotkou neplněných slibů 1 babiš, stejně jako kdysi byl v Československu jednotkou dočasného pobytu sovětských vojsk 1 furt. A SPD je otevřeně prokremelské.

Po Maďarsku a Slovensku je na řadě Česko. Nikdo přitom nezpochybňuje, že sněmovní volby v příštím roce, na jejichž základě vznikne nová vláda, budou svobodné a demokratické. K tomuto tématu ale připomenu myšlenku jednoho z účastníků páteční besedy.

Pan František Němeček napsal: „Když se většina voličů v demokratických zemích rozhodne vrátit do středověku, nelze tomu demokraticky zabránit.“ Proti tomu není možné cokoliv namítnout.

Populističtí politici si osobovali pozici Pána Boha. Jelikož: „Hospodin Bůh člověku přikázal: ‚Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.‘“ Voliče udržují populisté na nejnižším stupni vnímání, před poznáním dobra a zla. Ba co víc, zuřivě brání tomu, aby lidé začali přemýšlet, neboť mají být slepě poslušní jejich, politiků, vůli. Středověké myšlení je pro tento účel ideální, protože zoufale hledá Vůdce a je náchylné k bludům.

Pro populisty je tato voličská masa, i ve zdánlivě stabilní demokracii, pouze kompostem. Má pohnojit půdu, aby z ní slavnostně vyrazily bolševníky s tvářemi nových vůdců. Někde je to Orbán a Fico, jinde Trump, u nás Babiš, Okamura, Konečná a další výpěstky.

Pan Němeček ovšem správně píše, že pěstitelů bolševníku má být ve voličské populaci většina, aby zvítězili. Příští rok bude šance ukázat, že to většina přece jen, alespoň v Česku, není.

Může to být šance poslední.