Článek
Vím o spoluobčanech, pro které jsem s tím svým léta trvajícím varováním, že z Východu se plíží ruské nebezpečí, které se dá porovnat s někdejším plížením z hitlerovského Německa, osina v zadku, opruz a otrava. Je to v pořádku. Jde o daň z mých znalostí a jejich pohodlnosti, hlouposti nebo oddanosti strůjcům tohoto nebezpečí; charakter živné půdy nové normalizace s přechodem k totalitě může být totiž různý. Výsledek je však stejný.
Vedení Německa a Itálie opět odmítlo povolit použití západních zbraní dodávaných Ukrajině proti cílům na území Ruské federace. Bojí se velké války. Jak to řekl ten Churchill, na kterého se kdekdo z politiků rád odvolává, ale v praxi, na rozdíl od tohoto kontroverzního Brita, se nechá manipulovat svými nejzbabělejšími, nejprimitivnějšími a nejvíce k zradě nakloněnými voliči, na kterých přece závisí politikovo postavení a v neposlední řadě blahobyt?
Očima Saši Mitrofanova: Sebevražedné koření ruské polévky
Churchill řekl: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“ Situace konce 30. let minulého století se nemůže zopakovat do puntíku. Leccos je ale povědomé.
Tehdy padlo za oběť Československo. Dnes to má být Ukrajina. Kdekterý politik, jenž tuto myšlenku v sobě nosí, se z historie přece jen poučil. Takže nová formulka, se vším pokrytectvím, zní: „Rusové smí ze svého území zabíjet libovolné množství Ukrajinců včetně civilistů, žen a dětí, ale ukrajinští vojáci v žádném případě nesmí použít naše zbraně proti ruskému území.“
Ruský protiválečný výbor v exilu zveřejnil provolání k vládám a obyvatelům USA, EU a NATO, v němž stojí: „Evropě hrozí, že brzy bude čelit přímé válce, že utrpí smrt vlastních vojáků a zničení vlastních měst. Nerozhodnost spojenců a nelogická politika sankcí vypadají jako pozvánka k vydírání diktátorem Putinem.“ Není co dodat.
Vždy se mi líbilo, že polsky označuje stejné slovo tchoře i zbabělce. Současné Polsko, a na rozdíl od mnichovských dob ani Británie či Francie, a nakonec ani Česko, naštěstí nejsou součástí koalice tchořů. Zemí, které nechtějí novou hanbu, není ve skutečnosti málo. Má cenu být dál osinou v zadku, opruzem a otravou. Nasvěcovat realitu.
Očima Saši Mitrofanova: Karty jsou rozdány
