Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: O kohoutkovi a slepičce. Remake

Alexandr Mitrofanov, Alexandr Mitrofanov

V době, kdy prezident České republiky, seč mu síly a podpora z Moskvy a Pekingu stačily, usiloval o zašlapání do země šéfa Bezpečnostní informační služby České republiky, který veřejně upozorňoval na ohrožení České republiky Moskvou a Pekingem, ležela svobodná společnost v oboře, nožky měla nahoře, ale neumřela. Jak to bylo, pohádko?

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Vystrašená slepička svoboda běžela ke studánce a studánka řekla: „Nedám ti vody, dokud mi nepřineseš od švadleny šátek.“ Slepička pospíchala na Instagram, vběhla do fotek Aleny Schillerové, strhla jí šátek, šoupla fotografovi stovku se slovy: „Sorry, dva melouny zrovna nemám“, a užuž chtěla utíkat ke studánce, když zaslechla: „Nedám ti šátku, dokud mi nepřineseš od ševce střevíčky.“

Slepička se tedy rozběhla za Jaroslavem Faltýnkem, aby si napsal do diáře, že jí má dát střevíčky výměnou za protislužbu, ale tu zaznělo: „Nedám ti střevíčky, dokud mi nepřineseš od svině štětin.“

Achich ouvej! Kam jinam měla běžet slepička než na Pražský hrad, kde měli hladovou svini. Ani tady to nešlo hladce, neboť si svině postavila hlavu: „Nedám ti štětin, dokud mi nepřineseš od sladovníka mláta.“

Co by ale slepička pro svobodu neudělala! Tak vyhledala sladovníka Tomana, který se se sviní dobře znal. Ani tady se to neobešlo bez požadavku: „Nedám ti mláta, dokud mi nepřineseš od krávy smetany!“

Kde hledat opravdovou krávu, to slepička honem nevěděla, ale jelikož měla nejblíž Středočeský kraj, běžela za hejtmankou Jaroslavou Pokornou Jermanovou. Ta smetanu v krajských zásobárnách měla, ale nechtěla o ni přijít jen tak: „Nedám ti smetany, dokud mi nepřineseš z louky travičky.“

Možná by takto slepička byla běhala dodnes, ale lidé, kteří ji pozorovali a měli dost Aleny Schillerové s jejími fotkami, Jaroslava Faltýnka s jeho čachry, hladové svině na Pražském hradě, sociálnědemokratických bafuňářů ve službách Andreje Babiše, Andreje Babiše samotného i s jeho Jaroslavou Pokornou Jermanovou a dalšími Patriky Nachery, si řekli, že žijí v nějaké obzvlášť pitomé pohádce, kterou pro ně napsali spoluobčané, kteří jsou ve skutečnosti spíš mimozemšťany. A tak loni na podzim šli k volbám a dosáhli toho, že pitomá pohádka už neplatí.

Definitivně přestala mít svoboda nožky nahoře ve chvíli, kdy vláda jmenovala Michala Koudelku ředitelem BIS. Hrozby jsou sice stále tady a jsou přímo uvnitř české společnosti, ale bez vedoucí úlohy Moskvy a Pekingu to skřípe. Když vláda podporuje činnost BIS, která má ruský a čínský průnik zastavit, nemusí momentálně slepička obíhat papaláše s prosíkem.

Ale kdykoli se může i současná pohádka zvrtnout. Stále ji píšou jen lidé.

Výběr článků

Načítám