Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Neználek a jeho přátelé by rádi všude Kvítečkov

Vítězem osmašedesátého ročníku soutěže Eurovision Song Contest, který skončil sobotním finálovým večerem ve švédském Malmö, se stal švýcarský zpěvák Nemo. Nejsem cílová skupina této soutěže a nedíval bych se na finále, kdyby nešlo o politiku víc než o umění.

Foto: David Neff, Novinky

Alexandr Mitrofanov

Článek

Pochopil jsem, že je to festival jinakosti. Má svoje publikum a nemalou popularitu, takže je jednou z mnoha tváří současného svobodného světa. OK, fajn, ať se mu daří. Jenže letos to s tou jinakostí bylo nějaké vachrlaté.

Nebinární vítěz řekl: „Věřím, že tato soutěž dodrží své slovo a bude pokračovat v rozdávání míru.“ Zdá se, že je tento výrok správný. Ale mírumilovné chování kolem finále Eurovize jeden aby pohledal.

Nenávist vůči izraelské účastnici soutěže byla tak intenzivní, že policie jí nedoporučila opouštět střežený hotelový pokoj jinak než pod ochranou a jenom na zkoušku a na samotné vystoupení. Shromáždění chcimírové totiž nešli daleko pro výhrůžky, protože je Židovka z Izraele. Vyskytla se i Greta Thunbergová, kterou švédská policie nakonec musela zadržet pro příliš výrazné mírové chování.

Policie zatkla Thunbergovou při protestu na Eurovizi

Evropa

Koho velebí demonstranti naoko vyznávající jinakost? Palestince, kteří zas významně podporují Hamás. Uznává někdo v tomto podporovaném kulturním okruhu nebinární a další jinakosti, anebo tyto projevy, které se vymykají předepsanému chování, trestá mírumilovně po svém, tedy násilím? A kdo, omlouvám se za drzou otázku, barbarsky přepadl izraelské civilní obyvatele loni 7. října a zvěrsky a slastně zabíjel hlava nehlava? Já vím, ve slušné květinkové společnosti se takové dotazy nekladou.

Zaujaly mě zkušenosti dětského psychiatra Davida Koloucha, které shrnul v poznatku: „Termín ‚sněhové vločky‘ není odborný, ale vystihuje podstatu, tato generace je křehká a ztrácí odolnost vůči zátěži.“ Jistě, generace, o které mluví, převezme společnost v době, kdy já už budu nejspíše pod drnem. Mám ale děti a docela mě zajímá, jaké budou mít spoluobčany.

Nabývám stále více dojmu, že pro mnohé příslušníky zmíněné generace je svět takový Kvítečkov z pohádek o Neználkovi a jeho přátelích. Tak byli vychováni, v duchu Fukuyamova „konce dějin“ a vítězství dobra na věčné časy a nikdy jinak. Ale dorůstají do života, kde jejich Kvítečkov hned z několika stran obkličuje svět, ve kterém platí pouze násilí.

Zatím jdou vstříc své záhubě se sluníčkovým úsměvem na rtech a otevřenou náručí vůči největším rabiátům. Nechtějí násilí, jen by rádi, aby jejich Kvítečkov byl všude. To přece musí ti hodní drsňáci pochopit!

Česko mi ale udělalo radost. Nikoli odborná porota, která Židovku ignorovala. Ale diváci, kteří podpořili Ukrajinu a Izrael. Zdravé instinkty nevymřely.

Očima Saši Mitrofanova: Květen 1945, květen 2024. Stejné chyby, stejné známky

Komentáře

Související články

Výběr článků

Načítám