Článek
Dnes je místo poutí televize. Že tam ukazuje svůj verbální zadek kejklíř Babiš, je běžnou záležitostí. Pouťový lid, který se od pradávných dob nezměnil, miluje tyhle žvásty a při první příležitosti půjde volit kejklíře a jeho partu.
Publikum, které raději naslouchá univerzitním profesorům než negramotným kšeftařům, tyto hody ignorantů nebaví. Uklidňuje se tím, že má přece svoje profesory a lidi stejného založení, kteří se k ukazování zadku na pouti nesníží.
Jak odtržení od lidu však tito jedinci jsou!
Profesor Petr Fiala, t.č. předseda vlády ČR, prozřel a na moderní pouti učinil provolání k obecenstvu řečí, o níž si patrně myslel, že jí lid rozumí. Vstoupil do konkurenčního boje s osvědčeným šaškem Andrejem Babišem. Taky ukázal zadnici, učeně řešeno musculus gluteus maximus.
Slíbil, že když od voličů dostane ještě čtyři roky premiérování, se budou Češi mít jako v Německu.
Před pětatřiceti lety se na náměstích v romantickém opojení skandovalo Za Komárka bude koruna jako marka! Že by před vnitřním zrakem premiéra a jeho marketingového týmu vyvstávala vidina plných náměstí volajících Za Fialy každý slib je málo!?
Někde v útrobách rozhodovacích mechanismů, z nichž vyvěrají Fialovy kroky, došlo k softwarové chybě. Zapomnělo se na to, že co je povoleno kejklířovi, není povoleno profesorovi. Tedy pokud profesor neusoudil, že bude kejklíře napodobovat tak úspěšně, že pouťový lid bude okouzlen pohledem na jeho holý zadek a na příštím jarmarku bude žádat už jen tuhle kratochvíli.
Životní zkušenosti však ukazují, že smutná je podívaná profesorova, který se snaží navázat kontakt s pouťovým lidem tím, že zkouší mluvit sprostě a ono mu to kurňa vůbec nejde. Je totiž tomuto lidu, opět učeně řečeno, sociálně cizí. Odplivne si před profesůrkem s jeho kecama a nadšeně přivítá sprostého prolhaného kejklíře. Protože je jejich, je s ním jedné krve.
Co zbývá lidem, kterým se chce zvracet z těchto hodů ignorantů? To jako by je postavili před volbu. Buď si musí vzít nemilovaného/ou muže/ženu, anebo budou muset přinejmenším čtyři roky povinně žrát chlévskou mrvu.
Fiala si zahrává s možností, že neudělají ani jedno a utečou do vnitřní emigrace uvnitř stále smrdutějšího chléva.