Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Není všechno zlato, co se třpytí. Občas je to fujtajbl

Kdo je papež? Jako ateista jsem se zeptal, v souladu s moderním trendem, umělé inteligence (pro zájemce: byla to Aria z Opery). Katolíci, jejichž víry, jako každé víry, si vážím, pokud mi není vnucována nehledě na mé přání, mohou kdykoli umělou inteligenci opravit či doplnit.

Foto: Milan Malíček, Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

„Když papež promlouvá ex cathedra na otázky víry nebo mravů, věřící katolíci věří, že je chráněn Duchem svatým a jeho výroky jsou neomylné a závazné pro všechny katolíky. Věřící katolíci mají k papeži také vztah úcty a poslušnosti. Papež je považován za pastýře celé katolické církve a jeho vedení, učení a příklad mají být následovány věřícími… Katolická nauka nevyžaduje absolutní poslušnost v každém aspektu života, ale respektování a vážení vůči papeži a jeho autoritě je součástí katolické identity a víry.“

Když papež František promlouval minulý pátek k ruským katolíkům a hovořil o takových věcech jako nezbytnost jít tam, kam věřícího povolá Bůh, nebo o církvi jako útočišti pro všechny bez rozdílu či důležitosti komunikace mladých a straších lidí mezi sebou, byl na své půdě, kde musejí jeho ovečky vnímat každé slovo pastýře jako zlato seslané jim Bohem. Tak to alespoň zvenčí chápu a hluboce to respektuji.

Jenže ve stejném projevu zazněla slova, která neměla žádnou souvislost s otázkami víry. Je pozoruhodné, že oficiální Vatikán na své ruské stránce nejdříve tuto kontroverzní část ani nezveřejnil.

Až po vzedmutí vlny pobouření, že papež (nikoli poprvé) překročil své pravomoci a vystoupil v roli politika, publikoval Vatikán vysvětlení, že je vše vytrženo z kontextu.

Oč vlastně šlo? O to, že se hlava katolické církve otevřeně přihlásila k ruským imperialistickým tradicím a povzbudila ruské katolíky, aby tyto tradice dále rozvíjeli a nezapomínali na to, že jsou součástí „Matičky Rusi“. Tady je možnost tyto výzvy poslechnout a přečíst.

František ujistil ruské katolíky, že jsou dědici ruského impéria, Petra Velikého a Kateřiny Veliké, velké, vzdělané země, její velké kultury a velké lidskosti. Poděkoval těmto katolíkům za to, že jsou takovými Rusy.

Občan Jorge Mario Bergoglio může šířit jakékoli názory na Rusko, které se mu zdají z bezpečné dálky skvělé, protože z duše nesnáší Ameriku. Může velebit tu bezuzdného sadistu, tu krutovládkyni na trůnu.

Může žvanit o vzdělané zemi a velké lidskosti v kraji, který se většinově vyznačoval a vyznačuje negramotností a barbarstvím. Zbytek světa to vidí na Ukrajině, ale občan Bergoglio má klapky na očích.

Jenže když tyto bludy šíří mezi svými ovečkami papež, obrací se třpytivé zlato jeho úřadu v jednoznačné fujtajbl.

Výběr článků

Načítám