Článek
Další Babišovy výroky v tomto mimořádně horkém počasí jsou k dohledání zde. Bylo holt vedro. Babiš také právě oslavil sedmdesátku. Vždyť neustále připomínal, že je důchodce. Důchodce neposeda, zvědavý jako opička.
Co říkala ústřední postava jedné z hlavních českých knih, kterou ovšem Babiš nečetl, protože chtěl být český prezident a na takové nesmysly neměl čas?
„Poslušně hlásím,“ ozval se Švejk, „že opravdu sám na sobě někdy pozoruju, že sem slabomyslnej, zejména takhle kvečeru…“ Švejk ale měl polehčující okolnost, byl superarbitrován pro blbost. Tohle Babiš nemá, naopak je veleben velkým množstvím spoluobčanů.
A proč?
Tady pomůže výklad cize znějícího, ale v životě se hojně vyskytujícího jevu. Tribalismus je „kmenové“ vidění lidské společnosti, která se pak dělí na našince a cizí. Babiš je pro ctitele našinec, i když jejich jazykem neumí správně mluvit.
Puškin psal: „Dav se v své podlosti raduje z ponížení vysokého a slabostí schopného. Po odhalení každé hnusnosti je dav nadšen. Je malý jako my, je hnusný jako my! Lžete, darebáci, je malý i hnusný, ale jinak než vy.“ Babišovi ctitelé prožívají nadšení právě z důvodu, že jim Babiš připadá malý a hnusný přesně jako oni. Proto cítí přináležitost k stejnému kmeni.
Část lidstva, která se necítila svázána kmenovou disciplínou, po staletí usilovala o vybudování společnosti, v níž bude rozhodující rozum. V současné zlomové situaci, kdy pro další vývoj života na Zemi se vyžádal právě onen rozum, se ovšem ukázalo, že odpor nositelů nerozumu se vrátil do starého kadlubu kmenového uspořádání.
Jenže chce-li rozum přežít ve srážce s nerozumem, musí se nositelé rozumu rovněž sjednotit do vlastní formace. Vynuluje to mnohé individuální výhody, zato ponechá šanci na přežití.
A že je to smutné, jak mi často píší čtenářky a čtenáři? Záleží na tom, jak kdo chápe život. Pro křesťany je život Boží dar. Pro materialisty je to způsob existence bílkovin. Podle Shakespeara je to příběh vyprávěný idiotem, naplněný zvukem a zuřivostí, jenž neznamená nic.
Ale žít se stejně musí. „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ To jsem zvědav, jestli náš agilní důchodce s ambicemi českého vůdce pozná autora bez nápovědy.