Očima Saši Mitrofanova: Nejsme jako oni, anebo Na hrubý pytel hrubá záplata?

To byl můj tweet reagující na rasistickou plachtu SPD na Václavském náměstí v Praze a na předvolební kreace Andreje Babiše. Odpověděla na něj mimo jiné paní Anna Jordánová. Dohledal jsem, že působí na Fakultě sociálních věd UK, zabývá se současnou střední Asií a primární zájem má o Kazachstán, Kyrgyzstán a Uzbekistán.

Oponovala: „Normalizovat třídění lidí podle toho, odkud jsou či jak mluví, a podle toho hodnotit jejich politické kariéry (nemluvě o občanských právech) je takové peklo, že opravdu není dobré chodit tomu naproti.“

Na to jsem odpověděl: „Nevím, kde jste přišla na zpochybňování jejich občanských práv. Je to obyčejný výsměch jim a jejich klientele. Není to materiál, který slyší na argumenty. Na ně je třeba jít s jejich zbraněmi. A Slovák a Japonec, kteří střeží čistotu češství, to je v každém případě kabaret.“

Jádro sporu je tedy jasné. Nejsme jako oni, anebo Na hrubý pytel hrubá záplata?

Nejdříve se ale musím vypořádat s nařčením. Nikdy jsem nevolal po omezení práva kohokoliv vyjádřit názor, natožpak po omezení občanských práv předmětné skupiny.

Co jsem ale dělal, dělám a dělat budu? Budu se vysmívat této grupě kognitivně nedovyvinutých spoluobčanů, protože škodí. V případě rasistické plachty na turisticky nejfrekventovanějším místě poškodili mezinárodní pověst České republiky.

Označení pro ně jsem si vypůjčil od paní Magdy Vášáryové z jejího rozhovoru pro Seznam Zprávy. Sdílím i její závěr z komunikace s těmito jedinci: „Prostě tomu nerozumí. Ale já už jsem se několikrát přesvědčila, že jim to ani nedokážete vysvětlit.“

Kdo četl nejen dětskou verzi Gulliverových cest, ví, kdo to byli Jahuové. Jde vlastně o prapředky těch současných lidských bytostí, které se nyní po celém světě snaží zatlačit vývoj zpět. Jonathan Swift se jim neváhal vysmát, a dokonce uvedl, že se moudří koně Hvajninimové rozhodli, že Jahuy nahradí po všech stránkách lepšími osly. To našim kognitivně nedovyvinutým spoluobčanům přece nehrozí.

Pro mě tedy platí Na hrubý pytel hrubá záplata. Když ale slyším argumentaci příznivců postupu Nejsme jako oni, vybaví se mi vzpomínky přeživších vězňů gulagu. Zapálení bolševici podle těchto svědectví ani v lágru nenechali vzájemných sporů, zdali bylo dostatečně pracováno s prostým lidem. Jestli byla použita ta správná argumentace se zachováním nutné úcty k jiným postojům. Většinou pak zařvali mezi prvními.