Článek
Proto jsem většinu pondělka věnoval jednání polského Sejmu. Podle očekávání nezískala důvěru vláda Mateusze Morawieckého, jinak řečeno vláda PiS a úplně na rovinu vláda vyrostlá z vůle Jarosława Kaczyńského.
Následně jmenoval Sejm premiérem šéfa koalice, která v říjnových volbách stála proti Kaczyńskému a získala většinu hlasů v této komoře.
Nový předseda polské vlády je známá osobnost. Donald Tusk premiérem už byl a také zastával vysokou funkci v evropských strukturách, odkud se vrátil, aby pomohl své zemi vybřednout z osmiletého období vlád PiS.
Co to bylo za období a proč ho významní a u nás známí lidé jako Lech Wałęsa, Adam Michnik či Agnieszka Holland popisují jako dobu modifikovaného bolševismu a zárodečného fašismu, na malém množství řádků nevysvětlím, ale právě vyšla kniha rozhovorů o Polsku s Poláky, kde se to všechno probírá.
Co jsem ale odnesl z mnohahodinové debaty v polském Sejmu pro naše poměry? Především to, že odpůrci liberální demokracie jsou nejen kámoši, ale snad dokonce příbuzní. Defilé poslankyň a poslanců PiS, kteří chválili osobně Morawieckého za vše dobré, co se v zemi stalo, a pokládali mu návodné otázky, bylo jako přes kopírák z české Sněmovny.
Dokonce i lidské typy z PiS a ANO byly obdobné a občas stejné. Jen Morawiecki, který scénář uzavřel svým vystoupením, se od Babiše lišil viditelně vyšší inteligencí.
Jádro argumentace PiS se však od rétoriky ANO nelišilo vůbec. Čísla, čísla, čísla. Pouze grafy chyběly, aby si člověk myslel, že se ANO naučilo polsky. A byl tam stejný důraz na voličstvo, pro které je svoboda vzdálenou hodnotou, protože preferuje štědrou ruku. Jsou to voliči, kteří svobodu rádi vymění za koblihu a uzeninu.
Málokdo si dnes vybaví, že s programem podobným PiS a ANO začínal své prezidentské období Volodymyr Zelenskyj, když hlásal, že ho nezajímají rozpory v hodnotách. Říkal, že nezáleží na názvu ulice, protože důležité je jen to, aby měla položený asfalt a byla dobře osvětlena. Zelenského posunulo jinam až napadení jeho země Ruskem, tedy horká válka.
Polsko a Česko jsou terčem války hybridní, kdy nepřítel využívá masy lidí, kterým je svoboda ukradena, poněvadž chtějí od státu či jiného pána koblihu. Donald Tusk má práci v tomto prostředí před sebou. V Česku začala Fialova vláda ve stejných podmínkách už dávno a nezdá se, že by pochopila, v čem žije.