Článek
Zmínky o tehdejší lhostejnosti všech ke všemu, co se netýkalo rodné hroudy (Československo nebylo výjimkou), která nakonec vždy vedla k tomu, že na rodnou hroudu vtrhli anebo ji bombardovali barbaři, působí dost pochmurně. Ničím se totiž neliší od dnešních výkřiků „vlastenců“, že jim může být Ukrajina ukradená. Schéma je navlas stejné jako koncem 30. let minulého století. Já nic, já muzikant. A když sem přijde barbar, no bože. Žít se dá pod každým pánem, víte? Chce to jenom fištrón.
Naštěstí jsou dnes základy jiné, i když lidský materiál v jeho primitivní podobě se nemění. Český stát je členem mocné aliance a v ní začal, na rozdíl od předchozích období svého členství, hrát viditelnou roli. Prezident a premiér jsou zcela jiní než hlava státu a šéf vlády v době před Mnichovem. Ale kal, který byl v české politice vždy přítomen, nikam nezmizel. Jsou tady stále obyvatelé, kteří chtějí, aby země nebyla prozápadní a venkoncem ani svobodná. Co zrovna oni z té svobody mají, když jejich hlavní schopností jsou mimikry pro existenci v nesvobodě?
Očima Saši Mitrofanova: Putin chce formovat elity ze zločinců. Má to tradici
Jsou Velikonoce. Pro křesťany a nakonec i pro nevěřící je to svátek naděje. Jedni spojují tuto roční dobu s Kristovým zázračným zmrtvýchvstáním, druzí pozorují, jako každý rok, probouzející se přírodu a kvetoucí život v teplých dnech po dlouhé zimě. Naděje podle rčení umírá poslední. Dnes je to naděje, že překonáme současnou dobu, ve které opět – v dějinách se to však stává pravidelně – ve světě i u nás vyhřezla duševní střeva bytostí, o jejichž lidství lze s úspěchem pochybovat.
A když jsou Velikonoce, můžeme si my bezvěrci připomenout, že Ježíš neříkal jen: „Nastav druhou tvář.“ Kdepak. „Myslíte si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení! Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ (Lukáš 12:51-53 B21)
A ještě něco z Bible, tohoto vždy aktuálního literárního díla: „Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas… čas házet kamení a čas kamení sbírat.“ (Kazatel 3 B21)
Naděje přeje ozbrojeným, se šutrem v ruce. Evropa to začíná chápat.
Očima Saši Mitrofanova: Zlo démonické a všední
