Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Molodci!

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Školy mohou ušetřit za nákup vzdělávacích videí o raných fázích nacismu. Materiál doslova leží na ulici. Stačí pozorovat český vývoj a pak studentům vysvětlit shody a zdůraznit rozdíly.

Například u postavy v čele státu, která kudy chodí, zdůrazňuje, že jedna skupina lidí je hodnotnější a jiná méněcennější, je společný rys. Ale správný učitel ihned upozorní na rozdíl: Židé v Německu byli, a bylo jich mnoho. Radikální islamisté v podobě falešných uprchlíků v Česku nejsou. Ani ti skuteční uprchlíci tu nejsou v počtu větším než stovka.

Provolávání hesel, která mají vyzdvihnout jedinečnost etnika, které smí žít na území státu, je stejné. Případný rozdíl by se ale měl zjistit dodatečným studiem. Ti, kteří jsou u nás „nic než národ“, hodně často mateřštinou dobře nevládnou. Nevím, jak to bylo tehdy v Německu. Ale dá se tušit sociální příbuznost hnojiva totality, které bylo tenkrát a je taky dnes.

Pouliční pochody nepřátel demokracie jsou stejné. Nesmí se ale zapomenout na velmi hluboký rozdíl: Zatímco v Německu bylo v pozadí neuvěřitelné zchudnutí a bída předchozích let a záměrně pěstovaný pocit urážky velkého národa, který prohrál válku, Česko se má možná nejlépe ve svých dějinách a lidé mohou mít pocit národního bezpečí jako nikdy předtím. Pokud samozřejmě nechtějí šířit pocit úplně jiný.

Tím se dostáváme k zásadní odlišnosti tehdejších dějin a naší současnosti. Němečtí nacisté sice ukradli hákový kříž Indům, ale prezentovali ho jako symbol vlastní říše. U nás pochodují nepřátelé demokracie vyparádění symbolem úplně jiného státu – svatojiřskými stužkami. Není důvod, proč by to nedělali. Příkladem jim mnohem dříve veřejně šel prezident současný a minulý a také jihomoravský hejtman, kterého současný prezident miluje nejvíc hned po svých bonmotech.

Neměl by se přehlédnout ještě jeden rozdíl. Zatímco se kdysi čeští komunisté jezdili do Moskvy učit, jak zakroutit demokracii krkem, dnes je to jinak. Do Kremlu jezdí prezident, který má výsadní postavení mezi evropskými hlavami států. Komunisté musí vzít za vděk aspoň návštěvou neexistujícího státu, kremelského levobočka, kterého matička Rus už skoro opustila.

Toto video s českými titulky (zde) ukazuje, kterak se dva poslanci suverénního státu nechávají politicky školit jakýmsi „ministrem zahraničí“, přikyvují mu, že to v EU stojí za pendrek, a s chutí dělají užitečné idioty. Je fakt, že když prosebníčka nepustí k vrchnosti, tak je rád i za pochvalu od vrátného.

Co na to říct, tavaryšči různého druhu? Dobře to děláte. Molodci!

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Související témata:

Výběr článků

Načítám